CHOVATELSKÉ POTŘEBY HATY.CZ
KE STAŽENÍ
PUZZLE S ANNE
ČLÁNKY
Slavní psi: Od Snoop Dogga k hot dogům
Sraz labradorů 15.1.2005 Velká Klajdovka
S Korýškovýma na Novém hradě
Anne a sníh...
Víkend s Anne v Praze 26.2.2005
Výlet do Jedovnic - opravdové pvrní plavání Anne
II. sraz labradorů
Výlet do Babic nad Svitavou
Víkend na Šumavě 18-19.6.
První hárání
Dovolená v Beskydech - červenec 2005
Výcvikový tábor Sázava 30.7. - 6.8.
Výlet do Koryčan a Vracova 14.8.2005
U Jarky a Aronka v Bílé Třemešné – víkend od 27.8.
Na chatě v Beskydech ( 5. - 9. 9. )
III. sraz labradorů Želivka
Hromadná vycházka do Vranova 30.10.
Na vycházce s kmotřičkou Kaco
Výšlap na Nový hrad
Nový sníh ve Vranově
Praha 26.-29.12.2005
SRAZ LABRADORŮ 15.1.2005 VELKÁ KLAJDOVKA
FOTO ZDE
V sobotu se konal 1. sraz labradorů organizovaný naším webem. Sešli jsme se
ve 12 hodin u hotelu Velká Klajdovka v Brně Líšni v tomto složení :
Anne, panička Hanka (nick na labrador.cz Wensday) Brno
Sany, panička Milada (nick na labrador.cz Milka) Kuřim
Gerbi, páníčkové Martina a Martin (nick na labrador.cz Martens) Brno
Arny, paničky Soňa a Ája (nick na labrador.cz Soňa) Brno
Archie, panička Andrea (nick na labrador.cz Hradil) Kladno
Cory, páníčkové Jana a Marek, Vranov u Brna
Sára, páníček Mike (nick na labrador.cz Mike) Pardubice
Sunny, panička Alice, Brno
Darinka a Keysinka, panička Lucka, Brno
Max, panička Marie, Tábor
Honey, paníčkové Mochťa a Lenka, Brno
Fido, páníčkové Janka a Péta, Hradec Králové
Lance, páníčkové Katka a Lukáš, Ostrava
Nejdříve jsme nechali své pejsky vylítat a vyřádit na louce u vysílače. Hana a Miki vyhodnotili nejhezčího psa srazu, kterým se stal Archi od Kladna. Ještě jednou blahopřejeme :-). Pak jsme vyrazili k cíli našeho výletu, kterým byla Muchova bouda v líšeňském Mariánském údolí.Cesta vedla lesem kolem starého lomu a pole u líšeňského hřbitova, pak následoval prudký skalnatý sestup k poslednímu rybníku údolí a Muchově boudě. V restauraci se páníčkové občerstvili, pejsci pokračovali ve hrách nebo se vykoupali v blízkém potoku ( hlavně ti, kteří to nejvíce potřebovali, třeba Gerbi :-) ). Zde také proběhlo společné fotografování. Potom jsme se vydali na cestu zpět, v průběhu se do nás odpojila Lucka s Darinkou a Keysinkou a posléze ještě Martina s Martinem a pejskem Gerbim. U hotelu Klajdovka jsme se se všemi rozloučili a s některými si slíbili brzké setkání. Co se týče nás, organizátorů, výlet se nám moc líbil, doufáme, že krásné slunečné počasí dostatečně vyrovnalo občas blátivý terén :-). Máme radost z nově navázaných přátelství, z toho , že jsme poznali osobně majitele labradorů, se kterými si vyměňujeme názory a zkušenosti na stránkách labrador.cz a také z toho, že jsme viděli spoustu krásných psů. Snad i naší Annie se setkání líbilo, určitě si dosyta pohrála a vyřádila, což dokazuje tím, že ještě dnes vydatně odpočívá :o).Byli bychom rádi, kdybychom se mohli potkat zase v květnu nebo začátkem června a doufáme, že nám pomůžete s výběrem místa a případně návrhem programu nebo se někteří z vás sami organizace srazu ujmou místo nás.
S KORÝŠKOVÝMA NA NOVÉM HRADĚ 6.2.2005
FOTO ZDE
V sobotu jsme si udělali super výlet na běžkách s Janou, Markem a Korýškem z Vranova.
Dohodli jsme se, že i v neděli podniknem společný výlet tentokrát pěšky a s oběma psy.
Korýškovi nás čekali s autem na zastávce autobusu ve Vranově, Anne přistoupila do zadního prostoru auta za
Korýškem (cestovala takto prvně) a vyrazili jsme směrem na Blansko. V místě, kde turistická značka z
Blanska odbočuje ze silnice údolím řeky Svitavy, jsme nechali auto a pěšky se vydali
na Nový hrad. Anne se poprvé doopravdy koupala v řece! Byla to jen chvilka, byla překvapená,
že je voda hluboká a tak rychle plavala ke břehu. Zvláštní je, že v tom mrazu byla během
deseti minut zase suchá.
Bylo nádherně slunečno a i Korýšek se vykoupal a zbytek času se věnoval své nejoblíbenější
zábavě, nošením co největších kusů dřeva z lesa. Anne je chápavá holka a rychle se přiučila,
o čemž svědčí i fotky. Brány hradu byly sice v této roční době ještě zavřené, ale to ani nevadilo,
protože bylo opravdu nádherné počasí, výlet skvělý a zasněžená příroda krásná. Užili jsme si
sluníčka a sněhu na louce u hradu a kratší cestou se vrátili zpět k autu.
Výlet byl opravdu super, moc děkujeme Korýškovům za svezení a výběr krásného místa
k výletu. Korýškovi zase za trpělivost a výcvik Anne :-)))
ANNE NA SNĚHU - víkend 19.2.2005
FOTO ZDE
Tak konečně doopravdy napadl SNÍH !!!!!!!!!!! Už to není jen několikacentimetrový poprašek,
ale pořádný kopec sněhu. Annie je moc nadšená, sníh se jí moc líbí a tak podnikáme několik vycházek.
První v pátek s Alešem cestou z Horníkovy do kaliště. Annie se ve sněhu válí, vrtá se do něj – to
vždycky voláme „Annie, kde jsi ?“ , klouže se se zadníma nohama nataženýma za sebe z kopce,
vesele pobíhá a skáče. Protože jsme se rozhodli, že Annie budeme s sebou brát kam to půjde,
v sobotu s námi ona i Denča odjely do Bzence na návštěvu k Alešovým rodičům.
A tak si naše psí holky užily vycházku mezi jihomoravskými vinicemi, se spoustou
sněhu a sluníčkem. Občas vyplašily zajíce nebo skupinu srnek a vyrušily vinaře
zastřihující stromky vinné révy. V neděli jsme se naopak vydali na kopec – na naši
blízkou a oblíbenou Klajdovku směrem kolem věže a lomu až dozadu do lesa. Tam jsme
se také potkali s kamarádkou Martens a jejím labradorem Gerbim. Annie se tedy vylítala
a vyřádila až až a my mohli pejsky s čistým svědomím nechat doma odpočívat a odpoledne
se vydat ještě na běžky :o)
VÍKEND S ANNE V PRAZE - 26.2.2005
FOTO ZDE
V Praze díky Martymu, skvělému mrazivému a slunečnému počasí s hromadou sněhu ( výhodou je,
že psi stále zůstávají čistí i po vycházce středem města ) a psychické pohodě obou pejsků bylo
skutečně blaze !
V sobotu jsme vyrazili do středu města. Metrem jsme se dopravili na Muzeum na
Václavském náměstí a odtud pokračovali pěšky na Staroměstské náměstí k Orloji a dále na Karlův
most. Annie byla zlaťoučká, chovala se vzorně a obě s Deniskou sklízely obdiv nejen od pražanů, ale i turistů všech zemí.
Pak jsme se vydali na Petřín, kde panička Annie s úlevou pustila z vodítka a přesto, že na Petříně bylo
poměrně dost lidí, Annie to zvládla skvěle a chovala se překvapivě. Na nikoho neskákala a
hezky poslouchala. Prošli jsme kolem Petřínské rozhledny a vydali se s Annie opět na vodítku směrem k
Pražskému hradu. Potom schody dolů a na Malostranském náměstí jsme opět sedli na metro a odjeli
na konečnou Ládví a odtud už pěšky k Martymu na Střížkov. Jediné, co bylo problémem, byl strach
obou pejsků z jezdících schodů. Což o to, Denča je lehoučká a nějak ji na ty schody dostanete, s
Annie to bylo horší, na schody jsme ji museli nacpat a ze schodů vytáhnout. Moc se bála.V neděli jsme byli na vycházce v blízkých zahrádkách a po obědě jsme se vydali do Ďáblického háje. Bylo krásné počasí a v „háji“ strašně moc lidí s pejsky, kočárky a běžkami. Annie potkala kamarádku – labradorku Mášu a moc hezky si spolu pohrály a my paničky povykládaly. Paní pak valila oči když jsme jí řekli, že jsme z Brna a tím si vysvětlila náš moravský přízvuk. No a unavené pejsky už pak Martyho Petr s námi všemi odvážel nazpět do Brna. Cesta byla super, pejsci hodní a celý víkend báječný.
VÝLET DO JEDOVNIC - PRVNÍ OPRAVDOVÉ PLAVÁNÍ ANNE
FOTO ZDE
V tuto velikonoční sobotu jsme se s přáteli domluvili na výletě do Jedovnic u Brna. Místo vybral
Roclin tak, aby bylo na půl cesty mezi Brnem a Prostějovem. Někteří z nás, kteří měli naplánováno dopravit
se autobusem, měli problém, protože vyhlédnutý spoj byl beznadějně nacpaný a že bychom se vlezly ještě dva
páry se dvěma psy bylo nemyslitelné. Takže nakonec děkujeme Markovi za rychlé vyřešení situace a odvoz do
Jedovnic.
Nakonec jsme se tedy sešli v sestavě Hana a Aleš s labradorkou Annie, Roclin a Saša s labradorem Garonem,
Martens a Martin s Gerbim a Marek a Jana s Korýškem. I když bylo ráno počasí děštivé, nakonec se umoudřilo
a bylo docela hezky. Sešli jsme se na parkovišti u jedovnického rybníka a vydali se na vycházku podél něj.
Psi samozřejmě neodolali a několikrát si zaplavali v rybníce. Naše Annie tady poprve plavala v hluboké vodě
a moc jí to šlo. Vycházku jsme zakončili malým občerstvením na zahrádce před hospůdkou. Psi byli samozřejmě
spokojeni a páníčkové doufáme také – my alespoň ano !
P.S. Cesta zpět busem proběhla bez problémů, jen se řidič ujistil, že oba psi nebudou sedět na sedadlech
a že se nebudou rvát, což pro nás nebylo samozřejmě těžké splnit :o)
labradorka Anne, páničkové Hanka a Aleš, Brno
labrador Gerbi, páničkové Martina a Martin, Brno
labrador Kory, páničkové Jana a Marek, Vranov u Brna
labrador Archie, panička Andrea, Kladno
labrador Sany, panička Milada, Kuřim
labrador Arny, panička Soňa a Aja, Brno
labrador Teddy, panička Jířa, Heroltice u Jihlavy
labradorka Sára, páničkové Mike a Eva, Pardubice
labrador Garon, páničkové Radim a Saša, Kaplice
labrador Bass, paničky Šárka a Martina, Ostrava
labrador Fellini, páníčkové Lucka, Jana a Pavel, Brno
labrador Sam s doprovodem malého křížence Ferdy, panička Jana, Praha
kříženec labradora a foxhaunda Adélka, páničkové Markéta a Tomáš, Olomouc
labradorka Bára, páničkové Blanka a Michal, Brno
labradorka Delfa, páničkové Věra a Pavel, Brno
labrador Sam, páničkové Radka a Marek, Brno
Druhý sraz našeho webu se konal v údolí rybníka Olšovce v Jedovnicích, asi 25 km od Brna.
Sešli jsme se na břehu rybníka o půl druhé odpoledne a Aleš zahájil sraz tradičně uvítáním účastníků
a krátkým proslovem. Potom se v rychlosti představili páničkové i pejsci, abychom věděli, kdo je kdo :-).
No, někteří se představování stydlivě vyhnuli (Blani a další) a někteří zase z přílišné popularity
nadšení nebyli (Miki ze Stříbrných dolů) :-)))
Potom už jsme se vydali cestou podél rybníka Olšovce. Psi samozřejmě hned využili možnosti koupání
a také potěšili několik slunících se lidí na dekách na břehu rybníka. Procházejících se lidí s kočárky
a cyklistů ubylo, když jsme přešli rybník Olšovec a přes louku jsme se dostali do lesa. Tam nás zase "trošku"
otravovali komáři, ale nenechali jsme se odradit, přehopkali blátivou cyklistickou stezku a
směřovali ke druhému jedovnickému rybníku Budkovanu.
Tam jsme využili báječného přístupu k vodě a absolutní abscence turistů a nechali pejsky dosyta vyřádit
a zaplavat v rybníku. Dohnali nás opozdilici - Lucka s Pavlem a Fellinim a Milka se Sanym.
To jsme rádi, protože díky Sanymu jsme měli na srazu labinky všech barev, Sany byl jediný hnědý labrador
srazu. Na srazu bylo 5 feneček a 12 pejsků. Potom už jsme se vraceli po hrázi rybníka zpět k Olšovci
a vycházku zakončili v hospůdce u parkoviště. Sice nebylo místo pro tolik lidí na zahrádce, ale myslíme,
že nikomu nevadilo posezení na dřevěném pódiu pro muzikanty. Ještě jsme povykládali, postupně se se všemi
rozloučili a jeli taky domů.
Hodnocení asi nepřísluší nám, ale myslíme si, že sraz se vyvedl dokonce lépe než první, snad díky
skvělému počasí a taky samozřejmě díky skvělým lidem, kteří se srazu zúčastnili. Moc rádi jsme vás
všechny viděli a těšíme se na další sraz a taky na to, že se s některými z vás budeme moct vidět i mimo
tyto akce :-)
LABRADORŮM ZDAR !!!
O případných dalších fotkách ze srazu nám prosím napište nebo pošlete na info@labradorka-anne.com vybrané fotky uveřejníme.
AKCE !!!!!!! Pro ty , kteří neměli možnost na srazu fotit nebo by si přáli mít doma CD se všemi fotkami ze srazu v plné kvalitě,
nabízíme zaslání CD na adresu dobírkou ! A jako bonus puzzle z vybraných fotek ze srazu, které si můžete složit ve vašem PC.
Cena dobírky České pošty je 55 Kč. Ostatní náklady jdou na nás.
Stačí, když e-mailem pošlete adresu k doručení.
VÝLET DO BABIC NAD SVITAVOU - SOBOTA 11.6.
FOTO ZDE
Dnes jsme se rozhodli, že budeme poznávat okolí Brna a vydáme se tam, kde jsme ještě nebyli. Jako výchozí bod a parkoviště našeho "Zazíka" jsme zvolili blízké Babice nad Svitavou. Po zelené značce jsme se vydali lesní cestou k Alexandrově rozhledně, ze které je nádherný výhled na údolí řeky Svitavy, dohlédnete na brněnskou Klajdu i na Adamov. Sestoupali jsme směrem na Adamov k rozcestníku U sedmi dubů a potom jsme pokračovali po vrstevnici babickými lesy kolem obrovských vzrostlých stromů a malých jeskyní a nakonec po žluté značce zpět k autu. Chvílemi okolí vypadalo jako boubínský prales, obrovské stromy povalené na zemi, zlomené větrem nebo stářím……..Pro Anne to byl větší výlet, počasí bylo spíš chladnější, občas jemně pršelo, tak ani nevadilo, že po cestě nebylo žádné koupání pro naši plavkyni :. Za to jsme cestou ochutnávali lesní jahody - no, Anne moc nechutnaly, ale pár jich snědla - to víte, labrador :-)
VÍKEND NA ŠUMAVĚ 18.-19.6.
FOTO ZDE
Tento výlet jsme plánovali už dlouho dopředu, původně měl být v šumavských Prášilech první sraz
labradorů v Čechách pořádaný účastníky "labfóra" na webu www.labrador.cz. Ze srazu nakonec kvůli
nízké účasti sešlo a naše Anne navíc začala hárat, ale my se přesto na Šumavu vypravili. Jednak jsme
už měli objednaný nocleh v penzionu v šumavské vesničce Svojše (www.florian.sumava.net/florian),
chtěli jsme před dovolenými vyzkoušet naše autíčko na delší trase a taky jsme se už hodně těšili na
šumavskou přírodu. A tak jsme po nějakém tom váhání a rozhodování přece jen jeli.
Babičku Denisku jsme s těžkým srdcem zanechali v péči Hančiných synů ( příště už pojede s námi,
pořídili jsme jí přenosnou letní větrací tašku, protože přece jen s námi už na větší tůry nemůže,
je jí už 12 let a zvlášť v teplém počasí toho už moc neujde,tak ji budeme poponášet ). Původně jsme
chtěli vyrazit už v 6 hodin ráno, ale nakonec jsme vyjeli až po 7 hodině. Annie jsme pořídili do auta
stínítko na zadní okno, aby na ni nesvítilo sluníčko. Cestu zvládla v pohodě s jednou půlhodinovou
zastávkou před Jindřichovým Hradcem. Moc cestou nespala, spíš koukala z okna a nastavovala hlavu
tak, aby jí vzduch z okýnka foukal do tlamy.
Na místě jsme byli po obědě, zaparkovali jsme před penzionem, šli se ubytovat a projít s Anne k
blízkému lesíku. Potom jsme zase nasedli do auta a jeli na místo plánovaného srazu, na parkoviště
u vesnice Prášily. Zaplatili jsme 50 Kč parkovného :-) a vyrazili pomalu stoupající lesní cestou
směrem k Prášilskému jezeru. Chtěli jsme mrknout k potoku, ale ten byl obklopen nepřístupnými blaty.
Kolem cesty tekl malý potůček, do kterého se Anne namočila a byla celá od bahna :-) My trnuli hrůzou,
co nám řekne majitel penzionu, až tam večer dorazíme s takovým špinavým psem :-( (nakonec to dopadlo
dobře ). Pokračovali jsme nádhernou přírodou cestou k Prášilskému jezeru, konečně jsme se dočkali i
potoka, ve kterém jsme Anne trochu omyli. Cestou jsme potkávali lidi, ale moc jich nebylo. Potkali
jsme také dva pejsky, ale všechno proběhlo OK ( Anne hárala ). S malou zastávkou u Slunečníku jsme
dorazili k jezeru. Jezero je ledovcového původu a je v něm úplně průzračná voda. Kolem kameny a
zeleň, prostě nádhera. V Národním parku Šumava sice nesmějí chodit psi bez vodítka, toto nařízení
jsme tedy porušili a protože nikde nebyl zákaz koupání psů a lidí maličko, nechali jsme Annie
zaplavat v jezeře a smýt blatíčko :-)
Zpět jsme šli po červené značce tak, tak, abychom nešli stejnou cestou - takže jsme udělali
takový malý okruh. Výlet jsme zakončili na zahrádce stylové hospůdky u parkoviště a vydali se
zpět do penzionu. Tam jsme povečeřeli a znavení brzkým vstáváním a výletem jsme se svalili do
postele k televizi ( my holky jsme teda hned usnuly ). Kolem 11 hodiny jsme ještě skákli s Anne na
venčeníčko ( jak hárá, potřebuje častěji venčit ).
V neděli ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne a vyrazili s Anne na vycházku směrem za
penzion. Potom jsme ještě trochu polenošili a posnídali, sbalili věci, odevzdali klíče a vyrazili
na další výlet, tentokrát k jezeru Laka. Po cestě Aleš dočerpal benzín, dolil olej a provedl menší
údržbu "Zazíka" a už jsme stáli na parkovišti u výchozích cest k jezeru Laka. Cesta tentokrát vedla
úplně jinou krajinou, alejí lemovanou loukami s nádherným výhledem na okolní kopce. Pak se ráz
krajiny náhle změnil, kolem kameny, borůvčí, les a hlavně potok, ve kterém se Anne co chvilku
ráchala. Jezero Laka je míň hluboké, než Prášilské, kolem les a travnaté plochy. Lidí o něco víc,
než předchozí den, takže jsme neházeli klacíky, ale Anne si jen decentně zaplavala, aby vyrušila
místní kačenky a omyla prach z cesty. Zpět jsme opět zvolili jinou cestu kolem kanálu, po kterém
se dříve splavovalo dříví. Cesta vedla příjemným lesním chládkem a byla stále mírně z kopce.
Nakonec jsme se napojili na původní cestu a vrátili se zpět k autu.
No a už jsme vyrazili zpět směrem k Brnu, po cestě jsme se ještě posílili před Hartmanicemi v
penzionu Dobrá voda a za Jindřichovým Hradcem se zastavili na stejném místě k odpočinku.
Cesta zpět byla rychlejší, protože jsme vhodněji zvolili trasu po hlavních tazích a tak
jsme za pár hodin byli doma : Anne po cestě domů více spala, v autě už si zvykla a byla
taky víc unavená. Doma prošla pořádnou očistou a některé okrasy srsti, které si "naválela"
na Šumavě jsme museli vyčesat kartáčem. Doufáme, že se jí výlet líbil tak jako nám a že se
na Šumavu ještě někdy vrátíme...
Jo a díky Jary Čejkové za tip !!!!!!
Asi od 10. měsíce jsme stála čekali, kdy už nám Annie začne hárat a taky jsme se trochu báli,
že si toho snad ani nevšimneme. Trápili jsme našeho vetíka průběžně dotazy, vždy když jsme si šli
vyzvednout Frontline proti klíšťatům. Náš vetík je moc bezva - odpovídal : "Ale prosím vás, vždyť
má ještě štěněcí pipku !!!!!!" a "Nebojte, to poznáte!" ... ... a tak jsme v klidu přečkali náš
labradoří sraz v Jedovnicích a těšili se na plánovaný sraz v Čechách a výlet na Šumavu... ...
Před 15.6. jsme byli s Anne na obvyklé vycházce v okolí našeho sídliště a potkali jsme paní s
dobrmanem. A ona prý : " Nehárá vaše fenka ? " a my stydlivě - " No, my nevíme, hárání teprve
čekáme. " a ona nám řekla, že si máme být jistí, že už hárá nebo hnedle začne, že její pejsek
je jako barometr, že to pozná spolehlivě... No jo, i Aleš poslední dny říkal, že má Annie nějak
"oteklou" pipku.
A tak nám tedy Annie v 11 a půl měsících začala poprve hárat. Panička vylekaná poznatky kamarádů
z labfóra čekala úplnou pohromu a hned konzultovala a zkoušela se slečnou Verčou ze zveráku různé
typy háracích kalhotek…..mimochodem Anne se přestava kalhotek ale vůůůbec nelíbila, ale jedny jsme
nakonec přece jen vybraly ( a dodnes nepoužili :-) ).
První dva týdny bylo hárání takové, že jsme si ani nevšimli. Jen při venčení jí troška barevného
občas ukápla na nohu. První dny asi Anne nevěděla o co jde, chudinka a doma se nám dokonce 2x
počůrala. Venku pořád ( ale POŘÁD ) přičupávala a učůrávala ( značkovala ). Ani psi za ní nějak
zvlášť nešli. Takhle jsme přečkali první dva týdny.
Potom jsme odjeli na dovolenou na chatu do Beskyd a jsme tomu vděčni, že jsme následující dny
silného hárání nemuseli trávit doma ( Anne s námi totiž spí v posteli ). Začala se více vylizovat,
pipinka už teda určitě neomylně ani náhodou nebyla štěněcí a docela silně barvila. zvlášť v noci,
když spala a nemohla se sama čistit a ve dne odkapávaly velké kapky tmavé krve. Tak jsme nějak přečkali třetí týden hárání , čtvrtý týden je
hárání slabé a občas ukápne na lino v bytě růžová kapka.
No, čekali jsme to horší, takhle to docela šlo :-) Anne nám připadá klidnější a jakoby se změnily
rysy v "obličeji", je taková dospělejší. Tak hurá do dalšího půlroku v očekávání dalšího háráníčka
:-)))))))))))))))))))
DOVOLENÁ V BESKYDECH - ČERVENEC 2005
FOTO ZDE
Využili jsme "cyrilometodějských" svátkových volných dní na počátku července a vyrazili na Alešovu
chatu do Beskyd. Chata se nachází na samotě v beskydských lesích mezi Vsetínem a přehradou Bystřičkou.
Vyrazili jsme i přes drobný déšť naším Zazíkem v sobotu dopoledne po velkém váhání s oběma psy
( stále jsme zvažovali možnost nechat babičku Denču u babičky ). Cesta proběhla OK, už jsme
otestovali, že autíčko nás pod spolehlivým a citlivým vedením Aleše doveze přes celou republiku
kamkoliv :-)K chatě se nedá dojet autem, takže Aleš zvolil cestu přes dětský tábor a auto zaparkoval
kus za táborem, v lese, kde končí "asfaltka".
Chata stojí na mýtině vprostřed lesů úplně opuštěná. Našim pejskům ani nám to vůbec nevadilo, naopak,
celý týden jsme si užívali klidu a přírody. Samozřejmě jsme podnikali i výlety a prožili mnoho
zajímavého. Hned další den po našem příjezdu nás navštívili Alešovi rodiče a sestra s přítelem.
Byli jsme se s nimi podívat po okolních kopcích a pak byl naplánován společný oběd na zahrádce
restaurace "Na Dušné". No, znáte městské psy, jak někde najdou něco "voňavého", hurá to shltat a
pořádně se vyválet. To "něco" asi zůstalo na louce po nějaké ovci, pořádně zelené a páchnoucí.
Annie si pro jistotu ozdobila oba boky, krk i s obojkem. Po marných Alešových pokusech zbavit
ji ozdoby trsy trávy jsme se rozhodli, že musíme ještě před obědem Annie vykoupat a vydrhnout v
potoku blízko chaty, takže nakonec společenskou událost - oběd v restauraci - absolvovala poměrně
čistá :-) a lehce páchnoucí, což na zahrádce ani tak nevadilo.
Bohužel si Anne při téhle očistné akci v potoce malinko nařízla 2 polštářky zadní levé nohy.
Nic vážného, žádná krev nebo tak, ale kulhala a asi to i bolelo :-( Samo, že následoval telefonát
našemu vetíkovi ( pro jistotu ) a dobře jsme udělali. Vetík doporučil mast Betadina
( je na řezné rány , popáleniny apod. i pro lidi ) a obvázek. Tak jsme celý týden léčili a
plánované velkovýlety, kvůli kterým jsme babičce Denče koupili přenosnou tašku, jsme museli změnit
na kratší. Byli jsme na Radhošti, na Vsackém Cábu, našli jsme Cábské jezero, které jsme loni nemohli
objevit ani za nic a byli jsme mrknout u přehrady Bystřička, která už se začíná napouštět po opravě
hráze. O tom všem vypovídají fotky v naší fotogalerii.
Co na fotkách není, to je každodenní snášení a vynášení obou psů po žebříku do podkroví, kam jsme
chodili spát. Což o to, babka je jako peříčko, ale Anne, to byl zážitek ! Nahoru to ještě jakž takž
šlo, ale dolů to bylo něco... Anne se dolů bála a tak ji panička za vydatné pomoci Aleše snášela
dolů v náručí ( !!! 37,5 kg !!! ) , při tom se Annie snažila vehementně čehokoli zachytit a
vydrápat se směrem nahoru. Jojo, toliko modřin a škrábanců, to by nikdo nevěřil :-)
Jinak s námi chatku obývali dva plchové lesní, ale ani psům ani Alešovi za pomocí pasti na
myši a rýči se je nepodařilo zneškodnit :-) ... možná někdy příště.
Celý týden jsme prožili v poklidu, některé dny svítilo sluníčko a některé dny i pršelo. Kromě
popsaných vycházek a výletů jsme my i psi lenošili, hodně spali a my lidi jsme toho hodně přečetli...
jo a Aleš vyrobil vlastnoručně dřevěnou židli, aby se Hance dobře sedělo při čtení :-)
Cesta domů proběhla taky OK, celičkou cestu až do Brna pršelo. Tak ahoj milé Beskydy a plchové :-),
zase přijedeme !!!!!!!!!!
VÝCVIKOVÝ TÁBOR SÁZAVA 2005
FOTO ZDE
Protože se panička nikdy neodhodlala s Anne chodit na cvičák, už na jaře jsme se přihlásili
na letní výcvikový tábor K9 na Sázavě. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda vůbec odjedeme.
Nejdříve kvůli prvnímu hárání naší fenky, které skončilo týden před odjezdem, potom den před
odjezdem dostala Anne průjem, který jsme po konzultaci s veterinářem zvládli pomocí Smecty
a diety a naposled nám po cestě na tábor vypovědělo službu auto (Zazík), když "umřelo" ještě před
výjezdem z Brna. Ale i tuto překážku jsme překonali a nakonec na tábor dorazili, i když
s hodinovým zpožděním
Vesnice Sázava a stejnojmenný hotel s rekreačním střediskem se nachází 7 km za Žďárem nad Sázavou
v nádherné přírodě Vysočiny. Ubytování jsme zvolili ve srubu, který byl dost prostorný pro nás
i naše dva psy. Denča s námi na tábor jela také, i když se výcviku účastnila jen jako divák.
Pod vedením cvičitelky Gábiny Pavlíčkové jsme se s Anne účastnili výcviku pro začátečníky a štěňata.
Součástí bylo přivolání, zvládnutí povelů zůstaň, lehni, nácvik chůze kolem pamlsků s cvičením povelu
"fuj". Zábavná byla soutěž o nejrychlejšího psa Sázavy, kterou vyhrála kamarádka Lara (zlatý retrívr)
z brněnských Vinohrad. Na táboře byla různá plemena psů od labradorů ( hnědý labrador Sany s kamarádkou Milkou ),
německého ovčáka, ridgebacka , výmarského ohaře, briardů, bernského salašnického psa, šeltie,
novofunlanďáka ( Tim a panička Pavlína ), až po bígla nebo jorkšíra. V pondělí jsme se s dalšími účastníky vydali
i na výlet na "Konec světa" hustými lesy, skalami a údolím řeky.
Bohužel jsme na táboře nemohli zůstat do konce, kvůli zranění Anne, ale slíbili jsme si s
paní cvičitelkou, že se uvidíme na cvičáku v Líšni koncem srpna a vše doženeme.
VÝLET DO KORYČAN A VRACOVA 14.8.2005
FOTO ZDE
Tuto teplou srpnovou neděli jsme uvažovali nad nějakým výletem s koupáním pro nás a naše psí holky. Na známá místa se nám nějak nechtělo a tak jsme a pomocí map hledali něco nového. O nádrži v Koryčanech na Jižní Moravě jsme si sice přečetli, že je to nádrž na pitnou vodu a není možné koupání, přesto jsme tak trochu doufali, že aspoň pejsky trochu smočíme a vyrazili jsme.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme dorazili k přehradě a zjistili, že celý břeh kolem kterého vede silnice a byl by přístupný je obehnán betonovou hradbou a vysokým plotem. Dokonce turistická značka, která má přecházet přes hrázku v zadním cípu přehrady, je svedená až za úplný konec nádrže.
Zvolili jsme tedy náhradní naplánovaný program, výlet na zříceninu Stříleckého hradu na jednom z břehů přehrady. Na protějším břehu se zase nachází zřícenina hradu Cimburku, ale zvolili jsme mírnější, kratší cestu s mírnějším stoupáním. Cesta vedla s nádhernými výhledy na krajinu přes veliké zelené louky a potom lesem. Cestou jsme museli pejsky napájet z naší super skládací cestovní misky a ovlažovat je vodou, protože byl vážně teplý letní den. To už jsme se rozhodli, že se cestou zpět stavíme vykoupat ve Vracově, neboť Aleš okolí dobře zná a je to vlastně skoro po cestě.
Zříceninu tvořilo vlastně jen pár kamenů, takže jsme plánovaný oběd v přírodě a odpočinek realizovali až v „podhradí“ na lavičkách v dřevěném odpočívadle. Potom už jsme spěchali zase zpátky, v sadu v trávě jsme opět napojili psy a ujížděli k rybníku ve Vracově. Anne do vody hupsla hned, Denisce jsme museli trochu pomoct. Anne a my se pořádně vyřádili ve vodě teplé jako kafe a Deniska jako pravá babička si zase odpočinula po náročném výletě přesně uprostřed ručníku na dece :-).
Slíbili jsme si, že se do Koryčan vrátíme na podzim a vystoupáme ještě na Cimburk.
U JARKY A ARONKA V BÍLÉ TŘEMEŠNÉ - VÍKEND OD 27.8.
FOTO ZDE
Všechno začalo vzkazem v návštěvní knize na našem webu. Na tak citový vzkaz se nedalo nereagovat a tak vzniklo mejlové přátelství mezi Hankou a Jarkou, které bylo završeno pozváním na Jarčinu chatu v Podkrkonoší. Nabídku jsme přijali, protože rádi cestujeme, milujeme výlety se psy do přírody a rádi poznáváme nové kamarády.
Cestou – jako ostatně skoro vždy – nás čekal zádrhel v podobě malé poruchy na našem autě – totiž prasklého lanka spojky. Zůstali jsme stát v nepřehledném kopci pár kilometrů před Svitavami. Protože s Alešem nejsme žádní mechanici :-) , zavolali jsme asistenční službu ABA a po dlouhém domlouvání a vymýšlení nejlepší varianty jsme uvítali příjezd technika a posléze odtah do Moravské Třebové, kde se mechanik pokusí o opravu ( odtah viz fotogalerie ! ) Musíme říct, že všechno je těžší tím, že nemáme zrovna běžný typ auta :-)
Během čekání na opravu jsme se šli projít s pejsky do okolí a objevili pěknou přehradu hned na kraji Moravské Třebové. Anne se samozřejmě osvěžila, pořádně si zaplavala, my se posilnili rohlíky a sýrem a pak se vrátili pro opravené auto ( napříště budeme mít asistenční zásah zdarma – koupili jsme si totiž „abáckou“ kartu pro tyto příležitosti ).
Pak jsme tedy pokračovali v cestě na Hradec Králové a přes Dvůr Králové kolem slavné ZOO jsme dorazili do Třemešné. Díky skvělému popisu cesty, který nám Jarka poslala, jsme chatu našli neomylně hned napoprvé. Chata je umístěna hned vedle rybníka lemovaného lesem v blízkosti vesnice ( překvapilo nás, že ani o víkendu není kolem rybníka v tak krásném počasí nabito lidmi, jak jsme zvyklí u nás v okolí Brna ). Okolí je opravdu nádherné, krásná příroda, les plný hub, výhled na rybník……
Anne hned padla Aronkovi do oka, myslím, že se stal dalším jejím psím obdivovatelem ( no jo, jak říká náš vetík, má ta naše holka prostě sex apel :-) ). Trošku nás mrzelo, že se po něm hlavně zpočátku oháněla, ale pak si pejsci na sebe přece jen trochu zvykli. Denča jako vždy tahle setkání prožívá ve svém babičkovském klidu . Po očištění záplavy hub, které nasbírala Jarka, jsme se vydali na vycházku kolem rybníka, na které jsme se seznámili s dalšími obyvateli chatové osady a nasbírali další a další houby – musíme podotknout, že jsme byli na návštěvě v období, kdy všude rostlo šílené množství hub. Večer jsme poseděli u grilu jehož obsluhy se výborně zhostil Aleš a u dobrého vína. Hovor se točil – jak jinak – kolem pejsků a taky tak trochu našich životních příběhů , vždyť se to taky bylo naše první setkání :-) . / Jo, zjistili jsme, že Aronek je bratr naší kamarádky labradorky Aimee z Květnice / . Večer jsme využili pohostinství Jarky a uložili se ke spánku v podkroví chaty. Trochu jsme měli obavy, že Anne a Aronek se spolu moc nevyspí a my s nimi, ale docela to šlo a všechno jsme zvládli v pohodě.
Ráno jsme se vydali se všemi psy na houby, přinesli další plné košíky! Při další vycházce jsme náhodou nasbírali zase plný košík, takže nám ani nevadilo, že jsme nenašli zeď ZOO, kterou jsme původně hledali.
Anne celý víkend v podstatě nevylezla z vody a my s Alešem jsme taky neodolali a zaplavali si v rybníku. Aronek se taky k Anne většinou přidal, ale nerad skáče z mola :-) ... Aleš mu párkrát trochu pomohl, takže jsme viděli, že to také umí.
No, odjížděli jsme neradi, moc se nám u Jarky a Aronka líbilo, chata je opravdu na nádherném místě, Aronek je hodný a milý ( od Anne se ani nehnul )? Jari, moc děkujeme za pozvání a pohostinnost ! ( Houbová polívka byla mooooc dobrá, mňam ! )
Na doporučení naší hostitelky jsme se ještě cestou zpět zastavili na blízké turistické atrakci - přehradě Les království, kde jsou opravdu moc zajímavé stavby. Škoda, že se tam nedá koupat. Cesta zpět proběhla v pohodě, pejsci spali a houby odpočívaly v košíku a čekaly na zpracování :-) , ani auto už nás nezklamalo...
NA CHATĚ V BESKYDECH (5.- 9. 9.)
FOTO ZDE
Jako místo naší poslední letošní dovolené jsme si zvolili opět chatu uprostřed beskydských lesů,
k moři se snad dostaneme příští rok :-). Tentokrát jsme s sebou vezli také stan, abychom ušetřili
paničku a Anne stresu se snášením po prudkých schodech z podkroví, kde se spí.
Ve stanu se nám i holkám spalo dobře, Aleš si po dvou nocích zvykl ( nebo rezignoval ), holky sice
zpočátku vypadaly, že budou z nocování ve stanu nachlazené - přece jen nejsou zvyklé - ale nakonec
se pobyt obešel bez nemocí a zranění. Počasí bylo nádherné, úplně letní a tak jsme využili odpočinku
na sluníčku před chatou nebo jsme chodili na houby ( rostly příšerně moc ! ) a na výlety. Byli jsme se
podívat na přehradě Bystřičce, která už je po opravě hráze napuštěná, ale kvete, takže se koupala jen
vodomilka Anne. Dvakrát jsme byli u malebného Cábského jezera schovaného uprostřed lesů a udělali jsme
si výlet i na chatu Vsacký Cáb, kde jsme dobře poobědvali ( holky popily vodu, prospaly se a užily
obdivu skupiny turistů důchodového věku ).
Z našich nežádoucích spolubydlících v chatě - plchů - nás jeden z dvojice Alešovým přičiněním navždy
opustil ( bravo, Aleši :-) ), když ovšem napřed na dvou místech prokousal naši super "askiňáckou"
tašku, ve které bylo uloženo krmivo a potřeby pro psy - a tak už snad pobyt na chatě bude klidnější
a příjemnější. Krásný odpočinkový týden utekl jako voda, na chatu se snad letos vrátíme už jen pracovně
a bez pejsků ( nutná obnova venkovního nátěru ), ale tak už se těšíme na příští léto :-)
III. SRAZ LABRADORŮ ŽELIVKA 30.9.-2.10.2005
FOTO ZDE
SEZNAM ÚČASTNÍKŮ:
labradorka Anne, páníčkové Hanka a Aleš, Brno
labradorka Bára, páníčkové Blanka a Michal, Brno
labrador Arny, panička Soňa a Ája, Brno
labrador Monty, panička Michaela + bratr Dan
labradorka Moby, páníčkové Míša a Karel, Tábor
labrador Bolo, páníčkové Katka a Erik, Brno
labrador Sam, páníčkové Radka a Marek, Brno
labrador Garon, páníčkové Saša a Radim, Kaplice
labrador Teddy, páníčkové Jířa + kamarád Zbyněk, Heroltice u Jihlavy
labradorka Ketty, panička Jana, Nový Luhov + bratr
labrador Sany, páníčkové Milada a Ríša, Kuřim
labrador Lance, páníčkové Katka a Lukáš, Ostrava
labrador Archie, páníčkové Andrea a Petr, Tuřany u Kladna
labrador Charlie, páníčkové Bohumíra a František, Jeníkovec
kříženec labradora a foxhaunda Adélka, panička Markéta, Olomouc
labradorka Karamela, páníčkové Monika a Ludvík, Brno
labradorka Bela, panička Petra + kamarádka Andrea, Doloplazy
labradorka Elly, panička Lenka, Chotětov
labradorka Bára, panička Katka + bratr, Pašinka
labradorka Ketty a maďarský ohařka Elba, páníčkové Monika a Petr, Praha
ridgeback Rasty, známí od Andy z Prahy
labrador Kory, páníčkové Jana a Marek, Vranov u Brna
V pátek jsme dorazili na Želivku krátce po 14-té hodině a už na nás čekali první dva účastníci
srazu. Cestou přes Humpolec lilo jako z konve, ale po příjezdu do rekreačního střediska se počasí
umoudřilo a pršet přestalo. Až do pozdního večera přijížděli postupně další a další účastníci srazu,
kterým jsme vydávali klíče od chatek a povídali si s nimi. Ve 20 hodin se Aleš ujal oficiálního
zahájení srazu a všechny přivítal, seznámil s programem a organizačními záležitostmi. Potom následovala
večeře a volná zábava v restauraci. Všechna jídla během víkendu se podávala v restauraci, což bylo moc
fajn, protože do jídelny v protější budově se nesmí chodit s pejsky.
V sobotu přijeli ještě další pejsci na sraz, ale jejich páníčci se rozhodli zůstat jen do večera,
jediní "Korýškovi" z Vranova u Brna s námi zůstali až do neděle. Celkem tedy bylo na sraze 24
pejsků ( z toho 3 nebyli labradoři ) a 45 lidí. O víkendu jsme na Želivce nebyli sami, jeden
večer probíhala akce pivovaru Bernard - jak jinak, než taky s prasátkem na roštu a v sobotu akce
motorkářů - z nich zpočátku někteří z nás měli strach, ale akce proběhla úplně v pohodě, navíc
motorkáři mají rádi psy, takže myslím, že jsme si vzájemně nijak nevadili a my se navíc pokochali
pohledem na hřiště plné nablýskaných strojů a mohli obdivovat drsný vzhled některých účastníků akce. :-)
V sobotu byla na 8 hodinu v restauraci připravená snídaně - obložené talíře se salámy, sýry, zeleninou,
marmeládami, voňavými křupavými rohlíky a čajem. V 10 hodin jsme se vydali na louku nad rekreačním střediskem, kde proběhl závod "O nejrychlejšího psa
Želivky". Někteří pejsci nechtěli běžet,ale většina podala vynikající výkon. Každý pejsek běžel 2x na
čas a v cíli ho lákal jeho páníček a povzbuzoval ho k co nejrychlejšímu běhu. Celou sobotu i během
závodu bylo krásné slunečné počasí a tak si myslíme, že jsme se všichni výborně pobavili :-) Vítězem
závodu, jehož výsledky byly vyhlášeny a medaile a diplomy předány po obědě, se stala maďarská ohařka
Elba s nejlepším časem. Aby se majitelé labradorů necítili podvedeni, udělili jsme ještě druhé první
místo, které získal jediný hnědý labrador srazu Sany. Na druhém místě se umístila labradorka Bára z
Brna a třetí místo obsadila fenečka Bela. Vítězům ještě jednou blahopřejeme a Milce děkujeme za pomoc
s organizací závodu. :-)
Po obědě ,vyhlášení výsledků a rozdání upomínkových hrnečků s nápisem srazu jsme se rozdělili na dvě
skupiny - jednu pod vedením Aleše a druhou pod vedením Hanky, abychom nebyli taková veliká smečka
psů - a vyrazili jsme s půlhodinovým odstupem na velký výlet. Cesta vedla po zelené značce kolem řeky
Želivky nejdříve chatovou oblastí, potom se značka od řeky odpoutala a pokračovala nádhernými lesy
vytrvalým stoupáním až k silnici vedoucí z Humpolce. Cestou jsme překonali překážku v podobě pokácených
stromů přes cestu - styl volný - podlez nebo přeskoč :. Potom jsme pokračovali po žluté směrem z kopce
zpět k řece, kde jsme měli pro účastníky srazu připravené překvapení - když jsme totiž byli trasu
projít dva dny před srazem, voda odnesla mostek přes říčku a bylo nutné přeskákat řeku po kamenech
nebo pomoct místním a zvednout dřevěný mostek a dopravit jej zpět na místo. To jsme netušili, že nás
někdo předběhne a mostek už bude, tam kde má být. Takže dobrodružství a vyzkoušení schopností
účastníků srazu se nekonalo...
Od řeky cesta vedla kolem statku a ohrady s kravami na silnici vedoucí do Sedlic a potom prudce lesem
po příjezdové cestě zpět na Želivku. Myslíme, že pro některé netrénované lidské účastníky srazu byla
trasa výletu docela náročná, ale ostatní - ti více trénovaní, ji zvládli v pohodě. Ale nohy nás bolely
asi všechny a pejsci po výletě usnuli v chatkách nebo pod stolem v hospůdce taky docela zaslouženě.
Večer nás čekalo opečené selátko na roštu a odpočinek u lahodných nápojů v hospůdce. Myslím, že
všichni jsme si konečně dosyta popovídali o našich psích miláčcích a vyměnili si zkušenosti a
příhody s našimi labinkami.
V neděli ráno jsme se probudili do mírného deštíku, ale to nám nevadilo a po snídani jsme vyhlásili
na základě celovíkendového hlasování všech zúčastněných nejsympatičtějšího psa Želivky, kterým se po
těžkém boji zaslouženě stal Teddy, pes, který byl během celého pobytu milý a kamarádský ke všem
pejskům a lidem ze srazu. V těsném závěsu za vítězem skončili se stejným počtem hlasů Garon, Lance
a Bára z Kolína. Aby nechyběla trocha reklamy, Hanka rozdala letáky organizace "Pomocné tlapky",
kterou náš web podporuje a vysvětlila v rychlosti, o co vlastně jde ( viz logo na hlavní straně ).
Potom jsme se vydali na kratší vycházku směrem k vodní nádrži Vřesník, kde si pejci ještě dosyta
zaplavali. Po návratu k chatkám jsme se se všemi postupně rozloučili, s některými ještě poseděli
u kávy a rozjeli se domů.
A je po sraze :-) - kdy a kde bude další ?????? Nechte se překvapit, už nad tím přemýšlíme !
Děkujeme za účast a těšíme se někdy příště AHOJ ! Jo a labradorům ZDAR !!!!!!!!
Chcete mít zde odkaz na vaše fotky ze srazu na vašich stránkách, napište nám...
AKCE !!!!!!! Pro ty , kteří neměli možnost na srazu fotit nebo by si přáli mít doma CD se všemi fotkami ze srazu v plné kvalitě,
nabízíme zaslání CD na adresu dobírkou ! A jako bonus puzzle z vybraných fotek ze srazu, které si můžete složit ve vašem PC.
Cena dobírky České pošty je 55 Kč. Ostatní náklady jdou na nás. Brňákům, předáme CD osobně dle domluvy.
VYCHÁZKA DO VRANOVA 30.10.
FOTO ZDE
Na tuto podzimní neděli jsme se domluvili s našimi kamarády z Brna a Kaplice a vyrazili na vycházku do Vranova u Brna.
Sešli jsme se po obědě na konečné autobusu ve složení : Anne, Denča a Hanka ( bez Aleše, který odpočíval v nemocnici ),
Garon a naši kapličtí kamarádi Saša a Radim ( cestovali z Čech do Prostějova a po cestě zpět se zastavili za námi v Brně ) ,
Bára s pánečky Blankou a Michalem ( přijeli ve zbrusu novém jeepu ), Karamelka s Mončou a Ludvou ( sestřička Anne z
letošního vrhu , ke které se Anne vůbec nechová jako k sestře ) a Bolo s Katkou a Erikem ( čerstvě po nemoci, ale úplně
v kondici, hlavně co se týká nošení klád z lesa ).
V krásném počasí jsme vyrazili lesem nejdříve směrem k Babímu lomu ( nikdo kromě Hanky neví, že jsme původně měli jít jinudy,
ale velitelka výpravy se poněkud zapovídala a sešla z trasy ), potom cestou k lelekovické silnici lesem kolem studánky.
Tady přišel první zádrhel - skoro všichni pejsci se zmazali v blátě u potůčku, a tak se všichni těšili ke slibovanému rybníku,
kde se všichni pejsci vykoupou, očistí a zaplavou. Pokračovali jsme pár metrů po silnici a pak zabočili směrem k rybníku.
Anne spolehlivě vedla pejsky k vodě a tak jsme klidní docházeli do mírného kopečku za nimi. Nevím, jestli si dovedete představit
naše překvapení,když se naproti nám na cestě objevili naši miláčci úplně černí od bahna ! Rybník byl skoro celý vypuštěný !!!!!
Nakonec jsme pejsky z toho nejhoršího vykoupali ve zbytku vody v rybníčku, naštěstí se v jednom místě dalo sejít až k vodě bez
černého bahýnka. Pak jsme kousek vedli pejsky na vodítku, než jsme se odvážili je pustit, aby se zase někde neumazali...
Zbytek výletu už proběhl v klidu a v pohodě, v pořádku jsme došli zpět do Vranova a rozjeli se domů. Musím říct, že i přes pečlivé
vykoupání šampónem, Anne celou noc lehce zaváněla bahnem, takže se divím, že se mi nezdálo třeba o výlovu rybníka :-) Fotky
černých pejsků jsem nějak nestihla pořídit, takže až se k nám dostanou od vás ostatních, do fotogalerie je rádi doplníme .
Tak zase někdy příště ahoj !
NA VYCHÁZCE S KMOTŘIČKOU KACO
FOTO ZDE
Konečně jsme se setkali na dlouho domlouvané vycházce s kmotřičkou naší Anne Kaco, jejíž přítel
Vilda má 8-mi měsíční štěňátko labradora Maxima. No, popravdě , není to žádný drobeček / ani Max ani
jeho páneček / , ale pořádný kus labradora. Určitě vyroste v mohutného krásného psa.
Na vycházku jsme přijeli do Újezda u Brna a okolím nás vedl Vilda, který je tu doma. Prošli jsme se
cestou vedoucí zahradami a vinicemi, v dálce výhled na pole a kopce v okolí slavného Santonu. Max
ukázal, jak je šikovný v poslušnosti / opravdu je / a oba pejsci ukázali, že umějí skvěle najít
kdejaký hnusík a vyváleli se v nějakém už nežijícím patřičně zavánějícím zajíci. Obě šikulky po
návratu z vycházky čekala pořádná očista a my doufáme, že to nebyla poslední vycházka s kamarádem
Maxem :-)
VÝŠLAP NA NOVÝ HRAD
FOTO ZDE
A zase jsme přemýšleli, kam vyrazit... Nakonec zvítězil už ověřený cíl , který nám ukázali kamarádi z
Vranova - Nový hrad mezi Blanskem a Adamovem.
Protože už začalo přituhovat, pořádně jsme se oblékli, přiblížili se naším přibližovadlem a hurá na
hrad ! Představte si, že se Anne dokonce i smočila v řece - brrr ! My zatím tajně doufali, že na hradě
bude ještě otevřena aspoň krčma a to nás hnalo do kopce. Ale brány hradu byly beznadějně zavřené a
tak jsme se alespoň posilnili přinesenými sušenkami. Panička a Anne trénovaly chvíli pár cviků ze
cvičáku, i dumíka jsme provětraly. Na planině u hradu nás také zastihl první letošní snížek !
Z hradu jsme se vraceli jinou stezkou po úbočí kopce, potkali cestou nějaké pejsky a vymrzlí se vraceli přibližovadlem do Brna.
O víkendu 17. a 18. 12. se na hradě koná Vánoční jarmark, nepůjdeme ? Info na www.novyhrad.com
PRVNÍ SNÍH VE VRANOVĚ
FOTO ZDE
Na dnešek jsme měli naplánovanou vycházku s našimi kamarády Janou, Markem a labradorem Korýškem v
okolí Blanska, Macochy a Spáleného mlýna. Sraz už byl dopředu dohodnut, ale to jsme ještě netušili,
jak nakonec všechno dopadne.
Ráno jsme se probudili do hustého a vydatného sněžení. Aleš dostal nápad, že na ranní venčení s pejsky
zajedeme do lesa na Klajdu, což je od našeho domu kousek, jen přes jedno sídliště na velkém kopci.
Naše autíčko se začalo na letních pneu šplhat do kopce, ale v půlce jsme to museli vzdát a hlavní
autoopatrovatel a řidič Aleš rozhodl, že na letních gumách to teda určitě přes zimu nepůjde :-(
Takže jsme se nakonec za kamarády do Vranova vypravili autobusem / viditelná nevýhoda je, že Anne je
v tomhle počasí v MHD během chvilky špinavá jako prasátko /. Sněžilo stále ještě hustě a tak jsme se
ve Vranově domluvili, že změníme cíl vycházky a vydali jsme se pod zkušeným Markovým vedením pěšky
lesem za Vranov, sešli jsme prudkým padákem do obce Kateřina a pak do vesničky Šebrov. Tady jsme se
chtěli občerstvit v místní hospůdce, ale bylo nám řečeno, že se psy a ještě v tomhle počasí, to tedy
rozhodně ne... Hm, naše dosavadní zkušenost je, že čím menší vesnice a čím horší hospoda, tím menší
ochota vpustit dovnitř naše zvířecí miláčky.
Takže jsme pokračovali hlubokým sněhem do kopce směrem na spojnici Vranov - Babí lom. Zasněžená
krajina, všechny ty louky, pole a stromy jsou prostě nádherné ! Pejsci byli ve svém živlu, předháněli
se v nošení klacíků a čmuchali a řádili ve sněhu / jo, zapomněla jsem dodat, že naši psí babičku Denču
jsme nechali doma, tyhle sněžné výlety, to není nic pro ni /. Nakonec jsme se doslova probojovali na
kýženou cestu a pokračovali směr Vranov. Po tak náročné vycházce jsme si zasloužili odpočinek v místní
hospůdce, kde vůbec nikomu nevadili naši dva labradoři a ještě jsme si dali výtečnou zabijačkovou
polévku a ohřáli se zvenku i zevnitř :-)
Jinak ve fotogalerii zvláště upozorňuji na specifické dopravní značení "Pozor ovce" i s odpovídajícím
vyobrazením… A doufám, že příští fotky už budou s běžkami ?????
PRAHA 26.-29.12.2005
FOTO PAŠINKA ZDE, FOTO ZOO ZDE
Tak jsme se my holky po Vánocích vypravily do Prahy (Aleš musel chodit do práce a vydělávat
peníze na granulky :-)). Martin, Hanky syn, byl tak hodný, že nás všechny přepravil nejen mezi Brnem a
Prahou a opačně, ale i za našimi kamarády a na vycházky a vůbec všude :-) Ještě podotýkám, že jsme
přijely do Prahy totálně a neobvykle krásně zasněžené.
Takže jsme si během našeho pobytu v hlavním městě vyzkoušely dosyta venčení v obrovském parku na
Vysočanech, kterým teče říčka Rokytka, v níž se samozřejmě Anne denně koupala, nedbajíc sněhu a
vysloveně zimního počasí, a honila kačenky. V parku je také na "labradoru" proslavené psí hřiště,
kde jsme se také seznámili s několika pejsky - mimochodem i jmenovkyní - pitbulkou Anne. Když se
projde pro psy zakázanou "dětskou" zónou parku, proleze tunelem pod vlakovými kolejemi, ocitnete
se na zalesněném kopci s bobovou dráhou. Pěkná vycházka.
V úterý jsme navštívili naši kamarádku Katku s labradorkou Bárou. Známe se už ze srazu na Želivce
a tak jsme rádi přijeli na návštěvu do Pašinky u Kolína. Katka nás provedla krásným okolím Pašinky,
Bára a Anne se pořádně prolítaly a my se prošly a popovídaly si. Doma Barča učila chodit Anne dvířky
ve dveřích a ukazovala jí zahrádku. Děkujeme Katce i Ivanovi za pozvání a výborné řízky :-).
Až budeme v Praze, klidně přijedeme zase, moc se nám v Pašince líbilo.
Ve čtvrtek se konal dlouho očekávaný výlet labradorů do pražské ZOO. Na místě srazu jsme byly s
Katkou o něco dřív a tak jsme se trochu prošly Stromovkou. Já jsem se dostatečně vyvztekala s
Anne, která u krmítka pro ptáčky ukořistila kůži od špeku a nechtěla se nechat přivolat a ani
chytit. No, aspoň jsem se pěkně zahřála, Anne přišla poté, co celou požvýkanou kůži spokojeně
spolkla. Pak už se k nám přidala Lenča s Elly a posléze i ostatní účastníci vycházky. S Karlem
a Rozárkou jsme se potkali až ve Stromovce, šli nám naproti od opačného konce. Ve Stromovce se
pejsci pořádně seznámili, přivítali a vyřádili a když jsme přešli řeku, kráčeli už způsobně :-)
na vodítkách ke zoologické zahradě. Nejprve jsme se vydali na ptáčky, tučňáky - ti se mi líbili
bezkonkurenčně nejvíc, škoda, že fotky se moc nevydařily kvůli odrazu ve skle - směrem k občerstvení,
protože byla pořádná zima. Čaj, grog, svařák, někdo džusík a párky v rohlíku (někdo = Katka i párky
bez rohlíku pro pejska, prodavač koukal jak na zjevení ). Potom na slony - viditelně slona pejsci
zajímali, lední medvědy - medvěd se obtěžoval sejít až ke sklu a nevypadal moc přátelsky, až k
žirafám - ty zase byly schované, ale viděli a hlavně cítili jsme je přes sklo . No a potom pořádně
vymrzlí, někteří s rukama vytahanýma od vodítka, jsme se vraceli k východu. Chtěli jsme v ZOO také
do restaurace na oběd, ale moc jsme se podivili, že do restaurace je psům vstup zakázán ! To nás moc
překvapilo, do ZOO s pejsky můžete - jo, mimochodem, náhubky mít nemuseli, jen být na vodítku - a do
místní restaurace v areálu ZOO ne?
Potom už jsme se vraceli k mostu přes řeku a pejsky zase pustili z vodítek. Anne jako jediná se
koupala ve Vltavě, potom měla chlupy samou ledovou kuličku, ale nemocná nebyla. Ona je "milák
odolnej a zdravej" . U výstaviště jsme se všichni rozloučili a slíbili si setkání na nějaké další
vycházce nebo labradořím sraze. Vycházka byla bezva, místo vybrala paradoxně Janča, která se se
svými pejsky nemohla zúčastnit, kvůli nemoci. Ale výborně ji zastoupila Andy :-)
Na vycházce v ZOO bylo celkem 8 pejsků - 7 labradorů a 1 ridgeback:
Hana a Anne
Katka a Barunka
Lenka s bráchou Alešem a Elly
Andy a Archie
Ivana a Rusty
Karel a Rozárka
Ája, Jarda a Molly
Kačka, Michal a Bárt
Závěrem za naši trhačku Anne uveřejňujeme omluvu labince Rozárce, že ji na společné vycházce vláčela po zemi za kůži na krku a způsobila jí prokousnutí ucha a četné škrábance. Anne : "A příště mě nezlob, HAF!"