CHOVATELSKÉ POTŘEBY HATY.CZ
KE STAŽENÍ
PUZZLE S ANNE
ČLÁNKY
Slavní psi: Od Snoop Dogga k hot dogům
Novinky o Daisy
Dovolená na Vysočině a druhé hárání naší Anne
Vycházka na Posázavské stezce a výlet do Pašinky
Víkend v Krkonoších / 8. a 9. dubna 2006 /
IV. labrador sraz Nesměř
Daisa oslavila 1 rok
Klubové závody psí školy K9 - 10.6.2006
1.7. 2006 Anne slaví 2 roky
Výcvikový tábor psí školy K-9 na Sázavě
Daisy - první hárání
Daisy na rentgenu loktů a kyčlí
Anne - karta hubnutí
V. labrador sraz Meziříčko
Sobota s Hátou
Výlet s Maxíkovýma na Pálavu
Anne- hárání 12.10.2006
Daisy úspěšně složila zkoušku ZOP - 5.11.2006
Vycházka na Macochu
Vycházka v okolí Radostic aneb jak se ztratit 20 km od Brna
Nový člen domácnosti - fenka Ava - 8.12.2006
Vánoce 2006
Ava a krmení
JAK JSME SE ROZHODLI PRO NAŠEHO ČERNOUŠKA DAISY A JEJÍ PRVNÍ DEN DOMA
FOTO ZDE
Jednoho dne Hanka objevila na diskuzi fóra www.cz-pes.cz propagaci stránek "retrívři v nouzi" s
prosbou o umístění banneru na webech. Hned večer Aleš banner umístil na náš web a to už byl jen
krůček od toho stránky pořádně prozkoumat.
Hanka vždy chtěla ještě jednoho pejska- hnědou fenečku labradora s PP, abychom mohli chodit také
na výstavy. Mezi pejsky uveřejněnými na stránkách "retrívři v nouzi" byly jen dvě fenky a z toho
mladší 8-mi měsíční Daisy Hance hned padla do oka. Možná trochu přispělo, že na fotografii vypadala
Daisy jako hnědá a taky možná text uvedený pod fotkou: "škoda, že je tahle malá princeznička tak
daleko." Daleko? Kde je vlastně ta Trnava? Od té chvíle Hanka Daisy nemohla pustit z hlavy.
Venku jsou dvacetistupňové mrazy, copak dělá asi malá Daisy sama v kotci kdesi na Slovensku?
Nejhorším oříškem a překážkou byl Aleš, který nekompromisně prohlásil, že když bude doma další pes,
hned nás opustí. Stálo to hodně úsilí, přemlouvání, argumentů a možná i nějakou tu slzu, ale bylorozhodnuto! Pojede se pro Daisy do Trnavy!
V pondělí Hanka všechno na Slovensku vytelefonovala a domluvila, na úterý a středu jsme si oba
zajistili dovolenou a mohlo se vyrazit. V úterý 24. ledna brzy ráno jsme vyrazili do Trnavy.
Nápad pí. Poláčkové z útulku, abychom vzali s sebou Anne kvůli seznámení a vyzkoušení, zda se s
Daisy snesou, jsme po dohodě s veterinářem jednoznačně zamítli. Za tu chviličku bychom stejně nic
nepoznali a Anne by byla celá nervózní ze štěkajících psů. Navíc Daisy by musela absolvovatzpátečních 130 km ve společnosti úplně cizího psa. Denisku jsme decentně zamlčeli (promiň Deny).
Cesta uběhla slunečným mrazivým ránem rychle, hranice jsme přejeli bez jakékoliv kontroly a útulek
v Trnavě lehce našli. A už se nám otvírala zelená brána, kde nás vítala pí. Poláčková a Daisy se
svou kamarádkou černou labradorkou Noel. Noel byla hubená, bázlivá a taky už zadaná. O Daisy se u
ž na stránkách útulku psalo, že je temperamentní a byla to pravda. Vítala nás veselá hubeňoučká
drobná labradorka.Obě odchytli zaběhnuté venku a v útulku byly měsíc (vypadá to, že je někdo vyhodil
přesně na Vánoce). Víc o naší nové holčičce bohužel nevíme. Aleš zůstal s Daisy ve výběhu a hrál si s
ní s míčem a pořizoval první fotky. Hanka šla vyřídit formality - zaplatili jsme 400 Kč za očkování,
podepsali spoustu papírů a Daisy je naše! Celý rok bude Daisy jen v adopci a za rok se staneme
jejími právoplatnými majiteli. Daisynce jsme dali obojek, vodítko a nový míček, trochu se s níprošli kolem útulku a už jsme ujížděli domů.
Trochu starosti nám dělal přechod přes hranice, pejsek by měl mít Europas a čip, ale nechtěli
jsme Daisy stresovat někde u veterináře a navíc chceme, aby ji čip aplikoval náš veterinář u nás
v Brně. Říkali jsme si, že se přinejhorším vrátíme do nejbližšího slovenského města a dodatečně
ji necháme očipovat. Daisynka byla v autě opravdu moc hodná, koukala a pak usnula paničce na koleně.
Na hranicích se posadila a dívala se co se děje, myslíme, že ji celník musel vidět, ale nechal násprojet. Hurá, z Daisy se stala Češka!
Seznámení Daisy a holek proběhlo venku za domem, protože máme zkušenost, že doma si Anne chrání své
teritorium a dokáže být nepříjemná. Trochu štěkání a vrčení bylo, ale za chvilku už byly kamarádky
a řádily jako o život. Daisy celou vycházku byla na stopovacím 10-ti metrovém vodítku, protože jizatím nesmíme a ani nechceme pouštět. Denča celé to řádění jako vždy sledovala s nadhledem staré dámy.
Doma jsme Daisynku nejdříve vykoupali v antiparazitním a pak ještě štěňátkovém šampónu, vyčistili jí
uši a oči a dali najíst. V útulku krmí bezejmennými granulemi smíchanými s paštikou, masem, kostmi
apod. Suché granule tam nežere žádný pejsek. Daise ale lososová Purina Pro plan chutnala i samotná,
krmíme 2x denně - jednou suché granule s Chassotonem (chondroprotektivum) a podruhé rozmíchané s
paštikou. Odpoledne proběhlo ve střídavém hraní, spaní a venčení a večer skočil všemi třemi pejskyv posteli :-)
Zdá se nám, že Daisy musela vyrůstat v bytě a že byla již dříve cvičena. Sprchovala se úplně bez
problémů, sedačka ani postel jí není cizí, až na jednu louži (zřejmě z nervozity) také vydrží na
venčení venku, i když teď chodíme co nejčastěji. Na jméno slyší a dnes - druhý den - přiběhne nazavolání "ke mně" a rozumí povelu "sedni".
Druhý den jsme Daisu nahlásili na městském úřadě - zjistili jsme, že jsme po dobu roční adopce
osvobozeni od poplatku za psa a také, že nám ze Slovenska ještě musejí poslat kopii dokladu, že
jsme si Daisy přebrali. Také jsme navštívili našeho vetíka a zjistili, že Daisy je opravdu stará
7-8 měsíců, váží 22,8 kg a je zdravá. Jen má maličko lupy a podle paničky potřebuje rozhodně rychle
přibrat. Také jsme byli na první vycházce v lese na Klajdě se všemi třemi pejsky. Daisy se nás
hezky drží - tedy spíš Anne - a na zavolání přiběhne. Nechali jsme ji běhat tak, že stopovačku
tahala po zemi za sebou. Byla to moc prima vycházka, připadá nám, že už je s námi Daisy dlouhýčas a že k nám prostě patří! Teď po vycházce holky spokojeně chrupají.
Přejeme naší malé holčičce, aby rychle zapomněla na dny v útulku a na vše špatné co ji v životěpotkalo. Hodně štěstí Daisy - samozřejmě s námi!!!
Naše malá Daisy nám dělá jen radost. V sobotu jsme se byli podívat na cvičáku psí školy K9,
kam chodíme i s naší Anne, na hodinu pro štěňátka. Daisy byla velmi šikovná, paní cvičitelce se
moc líbila, že je vnímavá, vstřícná a taky dobře stavěná / tak doufáme, že nám z ní vyroste opravdu l
abrador ). Jak už jsme psali, docela ovládá povel ke mně a sedni. Na cvičáku jsme si vyzkoušeli chůzi
u nohy, povel lehni, odložení a dokonce Daisy zvládla v pohodě i chůzi po lávce. Ani trochu se nebála.
Za paničku musím říct, že se lépe pracuje s pejskem, když už jste s prvním takhle cvičili a máte nějakou
zkušenost, na cvičáku je to prostě poznat. Také se lépe cvičí s pejskem, který má 22 kg, než s tím, co má
39 :-). Pohnout Anne, opravit sed u nohy, tak aby zadeček byl tam, kde má být, to už je pěkná fuška. To s
Daisy je výcvik hračka ! Daisynka se trochu bála větších pejsků a měla trochu problém s jednou
problematickou rotvajlerkou. Ale celkově hodnotíme návštěvu cvičáku kladně, čím dřív začneme cvičit,tím lépe.
Venku je Daisy v pohodě, na vycházkách se nechá odvolat od pejsků a lidí. Drží se nás a Anne, kterou
asi bere za svou větší sestru. Je dojemné, když ji začne olizovat na tlamě a na uších. Většinou ji
venku necháváme za sebou stále tahat stopovačku. Úplně u vytržení jsme nad tím, že jsme jí dnes
poprvé dali náhubek / pro neznalé poměrů, u nás v Brně dle vyhlášky musí být pes na vodítku, pokud
je volně, pak jedině s náhubkem / a milá Daisy chvíli třepala hlavou a pak už šla, jakoby ten
náhubek nosila odjakživa. Je opravdu šikovná. Jestlipak s ní už někdo cvičil, nebo ji učil chodits náhubkem, nebo je opravdu tak moc vstřícná a vnímavá, že jí všechno jde úplně samo?
Také se od holek učí i jiné věci - sedět u linky, když panička připravuje nějaké jídlo, venku
hledat "dobroty" , přesně ví, kde jsou schované mlsky pro pejsky a včera si odtud sama vytáhlacelé sušené ouško.
Trápí nás výtoky z očí, zatím to není zánět, tak vymýváme borovou vodou. Lupy už se úplně ztratily
a stolice už má onu správnou konzistenci. Nutno říct, že světlé chlupy vypadají při úklidu jaksičistěji a lépe, než smíchané s černými. Černé jsou taky víc vidět.
V pátek 27.1. jsme poštou dodatečně obdrželi evidenční list naší Daisy z trnavského útulku, zajímavé je, že jsou na něm uvedeny jiné věci, než nám řekla paní Poláčková. Pejska neodchytli venku, ale byl prý vhozen někomu na balkon a v útulku není od Vánoc, ale jen od 4.1. Pro nás se tím nic nemění, ale máme trochu strach, aby se o Daisy nepřihlásil pravý majitel a nemuseli se s ní rozloučit. Za těch pár dní jsme si ji zamilovali a chceme, aby s námi zůstala navždy.
DOVOLENÁ NA VYSOČINĚ A DRUHÉ HÁRÁNÍ ANNE
FOTO ZDE
Už loni jsme si řekli, že v zimě musíme vyrazit někam na hory a na bežky i s našimi pejsky.
Dopředu bylo jasné, že běžkovému tempu by stačila jen Anne, tak jsme domluvili Denče týdenní pobyt
u babičky a rozhodli se, že s námi pojede jen Anne. Protože kvůli psovi dáváme přednost běžkám,
řekli jsme si, že se nebudeme trmácet někam do horských oblastí a že nám postačí naše moravská
Vysočina. V tom duchu jsme taky objednali pobyt v hotelu Pavla, pár kilometrů od Nového města na
Moravě pro nás dva a jednoho psa.
Jenže situace se do odjezdu vyvrbila tak, že nám do naší člověčopsí rodiny dva týdny před odjezdem
na dovolenou přibyla naše osmiměsíční labradoří holčička Daisy. Lyžovačky a odpočinku na Vysočině
jsme se nemínili vzdát a tak jsme hbitě volali do hotelu, zda nebudou vadit dva psi místo jednoho
objednaného. Majitelka hotelu má sama dva pejsky a tak možná proto nám na naši prosbu kývla a my seuž těšili s holkama „ na hory“.
Za dva týdny se šikovná Daisy tak adaptovala, že jsme se neobávali pobytu na Vysočině a začali se
chystat a balit. Den před odjezdem nám začala Anne podruhé hárat / v 19-ti měsících - 7,5 měsíce
po prvním hárání /. No, moc radost jsme neměli, oprášili jsme hárací kalhotky, které Anne v životě
neměla na sobě, zakoupili odpuzovací spray od Trixie a vyrazili. Ještě aby toho nebylo málo, v době
před odjezdem na dovolenou jsme měli porouchané auto, ale nakonec všechno dobře dopadlo a obě cestyjsme absolvovali v pořádku.
Hotel Pavla / info
ZDE
/ se nachází za
vesnicí Vlachovice na břehu rybníka Sykovec. Ubytování je skvělé, tak jak píší na netu, zařízení
je ve stylu 80-tých let. Pokoj jsme měli dokonce 4 lůžkový s balkonem. Anne jsme v hotelu nasadili
kalhotky a světe zboř se, ona si je dokonce nechala a chovala se, jako by to byla samozřejmost.
Když jsme jí je zkoušeli při minulém hárání, nechtěla je ani vidět. Používáme největší velikost
kalhotek od Karlie, obdobu navlas stejnou dodává i Tommi - největší výhoda je, že dokonale
sednou / jen jsme zvětšovali díru na ocásek / a když je vyperete jsou hned suché. S kalhotkami
jsme byli navýsost spokojeni, méně už se sprejem, který asi vůbec nefunguje. Hned při prvním výletu
do okolí jsme potkali zlaťáka a určitě Anne vyčmuchal na dálku a přiběhl. Byla to komická situace,
blížili jsme se ke středisku Tři studně, ke směrovníku a parkovišti, na běžkách samozřejmě a
Hanka pro jistotu oba psy připnula na dlouhé vodítko - na každý konec jednu holčičku. Neděle,
lidí jako blázen, sluníčko a najednou, kde se vzal zlaťák bez pána. Jasně že panička se za
všeobecného veselí ostatních běžkařů a omotaná oběma vodítky skácela k zemi. Aleš pak pejska
musel několikrát odvádět za pánečkem, než jsme se ho úplně zbavili. Uf, to byl zážitek hned
první den dovolené !!!!
Dál už pobyt na Vysočině plynul v poklidu, až na jednu povalenou holčičku na lyžích zásluhou
čertíka Daisy - při dalším setkání jsme se samozřejmě ujistili, že holčička neutrpěla trauma a
nezískala díky naší Daise panický strach ze psů / potkali jsme onu rodinku na běžkách celkem 3x
za pobyt /. Pak nám jednou nadala nějaká nervózní paní - psi totiž správně nesmějí do stopy, ale
věřte, když běželi psi, my jeli na běžkách za nimi, jejich tlapičky otisklé ve stopě jsme skoro
zahladili, opravdu. Potom jedno nedorozumění s místním myslivcem, které je zbytečné popisovat.
Jinak jsme si každý den užívali ranních vycházek v okolí chaty, bohužel bylo tolik sněhu, že se
dalo chodit jen po protažených cestách. Kolem oběda jsme pravidelně vyráželi i s holkama na
běžky - denně jsme projeli asi 13 km tras. Namátkou třeba nejoblíbenější trasa lesem k rybníku
Medlov, docela slušná hospůdka, kam nás pustili i se psy ve Studnici a třeba výlet do Fryšavy,
kde jsme bloudili ve větru a fujavici a ve sněhu nemohli najít stopu ani značku… Pak nás každý
večer čekala ještě vycházka v hlubokém sněhu kolem hotelu. My páníčkové jsme si užívali
televizní olympiády a četby / Aleš / , opravdu vydatného spánku / Hanka / a dobrého jídla / oba /
- hotel Pavla si asi dal za úkol hosty vykrmit. Měli jsme sice jen polopenzi, ale snídaně bylykrálovské a večeře s předkrmem a zákuskem. Nejchutnější byl pstruh, mňam !!!!!!
Holky byly hodné, na běžkách se nás držely, v hotelu se chovaly slušně a ani neštěkaly, jen ty
pokapané schody, než jsme se dostali vždy ven z hotelu L Taky jsme vždy co nejtišeji ťapkali
kolem recepce, protože pejsci majitelů štěkali, když jsme šli kolem a venku jsme se jim úspěšněvyhýbali.
Denča se u babičky měla skvěle, denně jsme si telefonovaly a obě si to viditelně užívaly :-)
Takže příští rok vyrážíme znovu !!!!!!
VYCHÁZKA NA POSÁZAVSKÉ STEZCE A VÝLET DO PAŠINKY
FOTO ZDE
Do Prahy jsme se vypravili hned z několika důvodů. Chtěli jsme vyzkoušet naše nové auto,
jak se mu bude frčet po dálnici. Chtěli jsme navštívit naše kamarády a jejich pejsky. Chtěli
jsme jít s nimi na výlet. Chtěli jsme navštívit Hančina syna Martina. Chtěli jsme zase jednou
někam vyrazit.
Z Brna jsme vyráželi v pátek večer se všemi třemi pejsky na palubě. Počasí ušlo, holky byly po
cestě moc hodné, protože je panička před cestou pořádně protáhla lesem. Mířili jsme přímo ke
Kájovi a Rozárce, abychom jim oplatili jejich návštěvu u nás v Brně. Kája nám tak dobře vysvětlil
cestu, že jsme po Praze bloudili jen jedenkrát, když jsme trošičku sjeli z cesty. Bydlí v Chabrech, v domku s velkou zahradou, což se moc líbilo našim labradorkám - Daisy ani nechtěla domů a pánečkům - nemuseli na večerní ani ranní venčení nikam daleko : Nutno zde uvést, že Kája je výborný kuchař a tak jsme se výborně navečeřeli a pod tíhou dojmů a dobré večeře jsme nebyli moc zábavnou návštěvou a brzy se odebrali spát ( tak o půlnoci )V sobotu ráno praktické venčení na zahrádce a jemný deštík a už jsme auty v závěsu za Kájovou červenou Octávkou vyráželi na místo srazu, který byl v 10 hodin u benzínky Agip v Podolí blízko Barrandovského mostu. Tak jsme se setkali s dalšími účastníky srazu - Kačkou a Bártem, Martinem a Handym / doprovázenými rodiči /, Janou, Alenkou a Kettynkou, Lenčou a Ellynkou. Pak jsme pokračovali pěkně vedeni Kájou auty až do Pikovic. Tam jsme zaparkovali, chvíli před příjezdem vlaku strávili procházkou po louce, povídáním a hrami s pejsky / Anne třeba spořádáním h…. na parkovišti /. Pak jsem k nám připojila Monča s Petrem , Kettynkou a Elbou a vyrazili jsme na vlak.
Vláček přijel, my jsme se s okošíkovanými psy rozprostřeli do dvou vagonů a jelo se. Zastávky jako
Luka pod Medníkem připomínaly Brontosaury a jejich písničky. Anne se po cestě trošičku poblinkala
/ to h…. z parkoviště /, ale lidé ve vlaku byli vstřícní, kamarádi poskytli sáčky a kapesníky a
tak po vyvětrání paní průvodčí snad ani nic nepoznala. Když jsme vystupovali z vlaku ve stanici
Kamenný přívoz , jemně pršelo. Vlastně celý výlet se střídalo sluníčko a přeháňky, ale to nikomu
nevadilo a neubralo to výletu na atraktivnosti. Po maličkém zbloudění v počátku cesty jsme vystoupali
na úbočí tyčící se nad řekou Sázavou a vesměs stále po vrstevnici pokračovali po značce směrem zpět
k autům. Slibovanou osadu Toronto známou z písniček Honzy Nedvěda nám nakonec Kája neukázal, co víc
ani písničku nezazpíval, tak čekáme nápravu na srazu na Nesměři. Krajina byla krásná, výhledy
nádherné, dobrodružné bylo klouzání po ledu a stoupání stráněmi za pomocí sepnutých vodítek
přivázaných ke stromu. Všichni jsme měli špinavé zadečky a kolena, všichni jsme aspoň jedenkrát
upadli, někdo i do potoka spadl, ale bylo to nádherné a dobrodružné. Pro pejsky to určitě bylo
bez jediné chybičky ( těm led nevadil ani v nejmenším ! ) a moc si vycházku užili. Naše Daisy
poprve co je s námi plavala v řece ! Tímto moc děkujeme Kájovi za bezchybnou organizaci
vycházky !!!!!
Nakonec jsme překonali všechny ledy a klouzanice a dorazili zpět k autům. Tam jsme v řece
umyli pejsky , posilnili se ukázkami pekařského umění některých účastníků ( a jejich babiček ),
prohodili posledních pár slov a vydali se zpět k domovům - my tedy zase ke Kájovi. Teda musím
říct, že nejhorší z výletu se mi zdála hodinová cesta přes celou Prahu ! U Káji jsme vyzvedli
naši babču Denisku, která zatím hlídala dům, sbalili věci a přesunuli se k Martinovi. Večer
povídali, pochutnávali a vůbec užívali si Prahy :-)
Ráno panička venčila holky ve Vysočanským parku ( chlapi vyspávali ), bylo to fajn, potkali
jsme pejskaře, které známe od naší prosincové návštěvy. Zase déšť, takže bylo docela fajn, že
Martin ještě spal, když jsme se s holkama vrátily, protože kdyby viděl ti zablácenou předsíň a
koupelnu, zcela jistě by ho kleplo... Po vydatné snídani jsme se vydali za Kačkou, Ivanem a Bárou
do Pašinky u Kolína - to aby Aleš nezáviděl, že jsme tam s holkama byly v prosinci samy. Trochu
jsme zase bloudili, ale nakonec jsme v pořádku dorazili až do Pašinky. Přijali jsme i pozvání
na oběd, byl výborný ! Díky Kaťulko. Po obědě a kafíčku jsme se vydali na procházku, tentokrát,
přestože pršelo, jsme vzali i babču.
Vycházka byla moc fajn, šel s námi dokonce i Ivan. Okolí Pašinky je nádherné, čerstvý vzduch,
moc pěkné. Holky si zařádily s klacíky a zaplavaly v řece, my povykládali. Po vycházce jsme si dali
čaj, pak nacpali mokré bafiny ( kromě babči ovšem, ta se zásadně vodních hrátek neúčastní ) do auta
a vydali se mlhou a deštěm k dálnici na Brno. Tu jsme zdárně objevili a ujížděli k domovu.
Přesto, že celý víkend byl přeháňkový a deštivý, moc jsme si to užili a rádi jsme viděli všechny pražskéa mimopražské kamarády. Přijedeme zase !!!!! :-)
VÍKEND V KRKONOŠÍCH /8. A 9. DUBNA 2006
FOTO ZDE
Na pozvání našeho starého dobrého přítele Mikiho / pro zasvěcené - dříve známého pod magickým
jménem Miki ze Stříbrných dolů / z Pardubic jsme se tentokrát vypravili do Krkonoš. V Krkonoších
nedaleko Pece pod Sněžkou, pod Pěnkavčím vrchem se nachází chata VŠ , kterou Miki navštěvuje.
Z Brna jsme vyrazili v sobotu ráno a před obědem už jsme z parkoviště u penzionu Piana mávali do
výšky na Mikiho stojícího na verandě chaty "Dědek". Do výšky proto, že chata se nachází ve velmi
strmém svahu tyčícím se nad údolím, kterým protéká řeka Úpa. U penzionu je ohrada s koníky, takže
jsme štěkající a vzpouzející se holky měli na vodítku / pro jistotu / a za vydatné pomoci Mikiho
vláčeli hromadu tašek sněhem, bahnem a trávou vzhůru do nebe….teda do kopce. Když jsme se konečně
zadýchaní vydrápali nahoru, chtěli jsme se pokochat výhledem na okolí z verandy, ale veranda už
byla obsazená - na verandě ležela mrtvá srna !!!!!!!! No jo, Mikiho labradorka Sára je rozumná
holka a srny si na povel svého pána nevšímala, ale co holky ????? Vyvstala otázka - kam s mrtvolou?
Nakonec se ze všech možných úvah, jako třeba - přesunout na verandu jiné chaty, zakopat apod.
vybrala varianta umístit srnu na strom tak, aby na ni psi nedosáhli. No, poněkud krátkozraké řešení,
nedovedu si představit, jak bude srna zavánět v teplých jarních dnech po několikatýdenním pobytu v
rozsoše stromu, ale nic lepšího nás nenapadlo. A tak dostal chudák Aleš po náročné cestě a výstupu
ještě náročný úkol - vysadit srnu na strom dostatečně vysoko, aby na ni psi nemohli, což se munakonec podařilo - ve fotogalerii můžete shlédnout foto spící srny na stromě.
Pak už návštěva probíhala standardně, seznámili jsme se s dalšími obyvateli chaty Pavlem a Romčou
a pak se vydali do některého z penzionů na oběd. Pejsky unavené řáděním v autě / Daisy / a
poletováním kolem chaty / Anne a Daisy / a vůbec životem / Denisa / jsme zanechali v pokoji
na chatě. Nakonec jsme si k hledání vhodného místa k obědu museli vzít auto, protože všechny
penziony měli zavřeno po zimní sezóně. Hledání se nám ale vyplatilo, našli jsme příjemný penzion
Slunečnice s příjemným majitelem a ještě příjemnějším labradorem Kvidem :-). Nejen, že jsme sevýborně najedli, ale ještě povykládali o psech a okolí.
Po obědě jsme chtěli vyrazit na vycházku úbočím protějšího zasněženého kopce, ale nakonec všechno
dopadlo jinak. Naši přátelé na chatě ještě nebyli po obědě a tak kamarádka Jarka s labradorem
Aronem / na našem webu článek a foto z našeho loňského pobytu na její chatě v Bílé Třemešné /,
která za námi přijela z blízkého Trutnova, musela absolvovat doslova horolezecký výstup na
chatu, aby s námi mohla v klidu povykládat a abychom počkali, až budou všichni připraveni
vyrazit. Jak už jsem naznačila, nakonec všechno dopadlo jinak. Příjemně jsem si poseděli
a povykládali na lavičkách u chaty, popili kafíčko a potom jsme po domluvě se všemi /
některým se nechtělo ven vůbec, některým se nechtělo lézt na další kopec, což plně chápeme /
zvolili vycházku polemi za Trutnovem, kam jsme se poposunuli auty. S sebou balónek, na poli
myšky, takže se pejsci dosyta vylítali i bez vysokohorské tůry.
S Jarkou a Aronkem jsme se po vycházce rozloučili, něco málo pokoupili a spěchali na chatu,
kde jsme se celý večer / někteří až do rána / oddávali povídání, jídlu a popíjení :-)
to těžší bylo ráno vstát - no, my holky jsme musely na ranní venčení a tak jsme obešly
několik chat v úbočí a vytipovali směr dopoledního výšlapu. Až se nám vzbudil páníček aposnídal, vydali jsme se my brňáci se všemi třemi pejsky na výstup na Pěnkavčí vrch.
Dopředu nebylo naplánováno, kam dorazíme, tak jsme vzhledem k poměrně teplému počasí vyrazili
poměrně lehce oblečeni po vrstevnicích směrem k vrcholu, že se jako mrknem "kam až ten kopec
vede". Což o to, cestou nahoru nám bylo pořádné vedro, ale na hřebeni už pěkně poprchalo a
foukalo, tak se ukázalo,jak jsme neznalí a horské počasí jsme podcenili. Všude kolem hromady
sněhu, všechny chaty opět po sezóně zavřené. Kousek jsme pokračovali po hřebenu a tam, kde
jsme kdesi dole pod kopcem tušili "naši" chatu jsme se vydali na prudký sestup dolů. Docela
jsme to trefili, takže jsme po náročném sestupu vyšli ošlehaní větrem, obalení blátem jako
důsledkem náročného výstupu, mokrými botami a bolavými nohami přímo nad chatou u naší "spící"
srny :-) Holky jsme uložili do pokoje k odpočinku, snesli k autu pár sbalených věcí a vydali
se do naší oblíbené Slunečnice na oběd. Tentokrát se s námi nechal zlákat i Mike. Posezení,
povídání,oběd a Kvidova milá přítomnost byly neméně příjemné jako v sobotu / vřele doporučujeme
k návštěvě, labiny nevadí !!!!!! /, takže nám bylo skoro líto, že už se musíme chystat k odjezdu.
Naposled jsme se vyškrábali do kopce k chatě, vzali pejsky a poslední batoh, rozloučili se s
kamarády a ujížděli deštivými Čechami na slunečnou Moravu. Holky konečně celou cestu prospaly
a v podobné činnosti pokračovaly i doma. Výletu, Krkonoším, našim kamarádům a SlunečniciZDAR !!! :-)
IV. LABRADOR SRAZ NESMĚŘ
FOTO ZDE
Na Nesměři jsme se s našimi kamarády a jejich labradory setkali v pátek 5.5., někteří se k nám připojili v sobotu ráno. Celkem se srazu zúčastnilo 43 lidí a 23 pejsků v tomto složení:
labradorka Anne a Daisy, kříženec babča Deniska , páníčkové
Hanka a Aleš, Brno
labrador Monty, páníčkové Míša a Daniel, Praha
labrador Max, páníčkové Lída a Roman, Iváň
labradorka Molly, labradorka Glorie, páníčkové Alena a Jarda, Praha + Jana a Zdeněk
labrador Bolo, páníčkové Katka a Erik, Brno
labradorka Ketty, páníčkové Jana a Ondra , sestřenice a budoucí veterinářka Alča, ČeskáLípa
labradorka Rozárka, páneček Kája, Praha
labradorka Bela, páníčkové Petra a Petr, Doloplazy
labrador Garon, páníčkové Saša a Radim,Kaplice
labradorka Moby, páníčkové Míša a Karel, Tábor
labrador Sam a kříženec Ferda, panička Jana, Praha
labradorka Elly, panička Lenka, Chotětov
labradorka Daffy, páníčkové Drahuška a Tomáš
labrador Charlie, páníčkové Bohunka a Franta, Jeníkovec
labradorka Karamelka alias Kari, páníčkové Monika a Ludva, Brno
zlatý retrívr Charlie,Ivana a Tomáš, Praha
labradorka Bára, panička Katka a bratr Ondra, Pašinka
labradorka Bára, páníčkové Blanka a Michal, Brno
irský setr Endy, páníčkové Pavla a Tomáš, Brno
labrador Danny, páníčkové Lenka a Jirka, Brno
kříženec labradora a foxhaunda Adélka, panička Markéta, Olomouc
labrador Archie, panička Andrea, Kladno
Po zahájení srazu, které proběhlo v pátek večer, byli účastníci seznámeni s programem a pravidly psí olympiády.
Olympijským dnem byla sobota, pejsci a jejich pánečci soutěžili o nejrychlejšího psa Nesměře, potom probíhala soutěž v poslušnosti. Odpoledne olympijské zápolení pokračovalo soutěží v obratnosti a šikovnosti a v soutěži o nelepšího aportéra, která nás všechny moc pobavila. Pejsci měli aportovat špekáček a 7 z 23 přítomných psů se skutečně podařilo pánečkovi přinést celý špekáček zpět. Ostatní většinou voňavý aportek zhltli, někteří si nejprve moc nevěděli s nezvyklou pochoutkou rady, ale nakonec špekáček snědli taky. Celý olympiský den měli účastníci na to, aby zodpověděli a odevzdali olympijský kvíz, který se počítal do celkového výsledku. Speciální bonusové body získal soutěžící za ponoření svého těla do řeky Oslavy, což využilo 7 účastníků.
Odpoledne nás na Nesměři navštívil náš veterinář MVDr. Marek Chyba z brněnské ordinace na Slovanském náměstí a přátelsky s pejskaři povykládal a zodpověděl několik dotazů.
Po večeři se někteří z nás vydali na průzkum okolí a večer jsme se všichni sešli u ohně, opékání masa a špekáčků a bečky piva.
V neděli dopoledne nás čekalo vyhlášení výsledků olympiády : na třetím místě se umístila labradorka Bára, pánečkové Blanka a Michal - Brno, na druhém místě labradorka Elly, panička Lenka - Chotětov a absolutním vítězem se stala labradorka Kari s pánečky Monikou a Ludvou - Brno. Nejsympatičtějším psem Nesměře účastníci sami zvolili černého labradora Sama paničky Jany z Prahy. Ceny a poháry byly rozdány a všichni účastníci si přebrali upomínkový kámen s malovaným labradorem.
Nedělní odpoledne jsme strávili výletem podél řeky Oslavy na zříceninu hradu Dub (cca 13 km). Na výlet jsme se vydali ve 4 skupinách - skupina 0 (předvoj) s labradořími kluky pod vedením Erika a Radima absolvovala výlet obohacený malou outdoorovou vložkou ve vlastní režii, skupinu 1 vedl Aleš, skupina 2 šla pod vedením Hanky a skupinu 3 tvořili irský setr Endy a labradorka Bára, jejichž páníčci zaspali ochod skupin předešlých . Počasí nám přálo, pejsci i my jsme si výlet pořádně užili. Večer jsme opět usedli s kytarou a zlatým mokem k ohni.
Pondělí bylo ve znamení balení a odjezdů, s vytrvalci jsme ale ještě vystoupali na zříceninu Templštejn a dobyli výškovou kvótu 558m (nejvyšší bod v blízkém okolí Nesměře).
Po obědě jsme se rozjeli domů. Snad jsou všichni pejsci spokojení a unavení jako ti naši a setkáme se zase všichni na dalším sraze.
Poděkování:
Děkujeme všem za účast a krásné medaile, které jsme od vás dostali, Míšovi a Blance za opatření pivního občerstvení a Romanovi a Kájovi za kytarový doprovod a zábavu při večerních posezeních u ohně.
Děkujeme MVDr. Marku Chybovi za to, že za námi přijel a trpělivě a ochotně odpovídal na naše dotazy.
Ke stažení:
program IV. labrador srazu Nesměř
pravidla a popis olympijský soutěží
olympijský kvíz
výsledky soutěží
DAISA OSLAVILA 1 ROK ( 24.5.2006 )
Podle údajů opatrovatelky z útulku o přibližném věku a dne, kdy jsme si Daisy
přivezli domů, jsme se rozhodli slavit Daisynčiny narozeniny právě 24.5. Oslava proběhla
den dopředu s nefalšovaným psím dortem, hromadou dobrůtek a dárkem - dětským barevným míčem.
Míče jsou velkou láskou Daisy, vždyť to byla jediná hračka, kterou jsme viděli v útulku v
Trnavě. Kdykoli má příležitost, uteče za dětmi na hřiště a zběsile lítá mezi balóny.
Na vycházce v Ostopovicích kluci úplně litovali, že jsme ji odchytili, byla by prý výborný
útočník se skvělým tahem na branku :-)
Holky jsme vzali na vycházku na louku a tam jako velké překvapení dostala Daisy krásný barevný
míč. Během chvilky byl ale prasklý !!!!! Radost ale přinesl, i tak se o torzo holky potahalya honily se a skákaly. No, budeme muset pořídit nějaký originální kopačák, který více vydrží...
Tak Daisy, všechno nejlepší k Tvým prvním narozeninám, hodně zdraví a samé veselé a spokojenédny s naší člověčopsí smečkou :-)
KLUBOVÉ ZÁVODY PSÍ ŠKOY K9
FOTO ZDE
V sobotu 10.6.2006 jsme se s oběmi labradorkami zúčastnili klubových závodů naší psí školy, které se konaly na cvičišti ve Starém Lískovci od 9 hodin ráno. Nejdříve jsme váhali, jestli jet, Daisy měla náběh na laryngitidu / najdete v nemocech / a také celou noc a ráno pršelo. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme a v případě nutnosti Aleš po odsoutěžení Daisy odveze
do tepla domů. Nakonec se ale vyčasilo a Causy začínala soutěžit ve skupině štěňat už za pěkného slunečného počasí. Dostaly / panička a Causy / jsme číslo 8 a pod dohledem zkušené rozhodčí Alice Slámové jsme absolvovaly všechny soutěžní úkoly - ovladatelnost na vodítku, chůze u nohy, přivolání, odložení, chůze po kladině a překážka . Daisy se umístila na neočekávaném 4. místě z 15 pejsků !!!!! Máme z ní velkou radost !
Anne soutěžila ve střední skupině mírně pokročilých, ve které soutěžilo 29 pejsků, startovaly jsme s číslem 10. Zde již byly úkoly obtížnější, naráz závodili 2 psi, jeden odložený v leže pod dohledem pána a druhý vykonával všechny disciplíny, potom se dvojice zase vystřídala. Disciplíny byly ovladatelnost na vodítku, přivolání, odložení za chůze v leže, štěkání na povel, kladina a překážka. Anne se umístila na 15. místě. Závody se nám moc líbily, jen bylo velmi únavné čekání na slunci /i když jsme se byli několikrát projít venku ze cvičiště /, domů jsme odjížděliopálení a unavení ve 4 hodiny odpoledne.
S Gabkou a Mirkou jsme se domluvily, že budeme chodit na cvičák v Lískovci místo do Líšně, abychom se něčemu novému přiučili a dovedli holky ještě letos zdárně ke zkouškám. Těšíme se, že si s Dasinkou na táboře psí školy vyzkoušíme lovecký výcvik,když je taková šikulka.
FOTO ZDE
První červencový den Anne oslavila narozeniny. Už v předstihu nás překvapil balíček od kamarádek Molly a Glorie z Prahy (
www.molly.estranky.cz
), ve kterém holky dostaly k narozeninám / Daisy slavila koncem května / dva super látkové míče. Míče jsou opravdu super, krásné, lehké a hlavně zubovzdorné, což moc oceňujeme, protože málokterá hračka při domácích divokých hrách obstojí. Nedělají rámus, takže i Daisyny večerní hry / v době, kdy
Anne už dávno oddychuje / jsou možné a neobtěžují sousedy :-).
V sobotní ráno dostala Anne dort se dvěma svíčkami / psí paštiky ozdobené granulkami / a později ještě obojek, který jsme jí koupili na brněnské výstavě psů Intarcanis a také novinku z velkoskladu Askina - nylonový míč na šňůře / najdete brzy v našem mini e-shopu /. Míček je bezva, je lehoučký a skvěleplave a po hladině rybníka doslova skáče :-)
Jen narozeninový výlet jsme museli odložit na neděli, naše psí babča Deniska se právě v sobotu potýkala s velmi silnými epileptickými záchvaty, takže jsme ji nemohli opustit. Náhradní výlet se konal v Babicích v lese, kde bylo moc hezky a celá cesta byla lemovanávoňavými lesními jahodami / což ovšem holkám bylo dost jedno :-) /.
Tak milá princezno Anne, ještě jednou všechno nejlepší, buď zdravá, spokojená aposlušná :-)
VÝCVIKOVÝ TÁBOR PSÍ ŠKOLY K-9 NA SÁZAVĚ
FOTO ZDE
V termínu 29.7.- 5.8.2006 jsme se s oběma našimi fenkami zúčastnili výcvikového tábora psí školy K9 v Sázavě u Žďáru nad Sázavou. Na stejném táboře jsme byli i loni, ale kvůli nemoci Anne jsme museli předčasně odjet.
Letos se na táboře sešli téměř výhradně jen labradoři, takže jsme vytvořili jakýsi "labradoří turnus". Sešlo se kolem 40-ti pejsků, vesměs známých ze srazů a internetových fór. Někteří pejskové s námi nemohli jet - Bára s Katkou kvůli hárání a Moby s Míšou kvůli operaci tlapek a taky holky Molly a Glorie kvůli nemoci / tímto je moc zdravíme /. Z nelabradořích účastíků kromě Ferdíka od Janči musíme zmínit bíglici Nelinku, vodní španělku Gill a francouzského buldočka Berryho naší kamarádky Martiny. Ti sice byli na táboře jen do pondělního odpoledne jako návštěva, za to Berry prokázal statečnost v hrátkách s labradory, vytrvalost a báječnou povahu, Martina zase pomohla skvěle při poznávání plemen psů svými znalostmi a svou dobrou náladou nakazila celý náš srub :-)
Cesta na tábor byla poněkud komplikovaná, tentokrát nás nezradilo auto, jako loni , ale hafo objížděk a neznalost cesty, ale na tábor jsme dorazili ještě v termínu. Bydlení jsme si vybrali opět ve srubu, i když v deštivých podvečerech jsme trošinku záviděli televizi těm ubytovaným v hotelu :-). Počasí zpočátku teplé a slunečné dovolovalo koupání v blízkém koupališti, pak se malinko ochladilo, což pejskům určitě nevadilo, ale v pátek už docela dost pršelo a déšť nás provázel i na cestě domů.
Zažili jsme i velké překvapení, kdy naše Daisy začala v pondělí hárat !!!! Daisy je z útulku a dnes jí je asi 15 měsíců, takže jsme si už začínali myslet, že je kastrovaná a hárání jsme už nečekali. Byli jsme docela zděšení a už se báli, že budeme muset z tábora zase odjet, ale po domluvě s Gabčou jsme zůstali a protože Daisy jakýmsi zázrakem pejskům nevoněla a nijak zvlášť je nepřitahovala, mohli jsme zůstat až do konce :-) To jsme moc rádi.
Na táboře jsme se s Anne i Daisy účastnili výcviku poslušnosti, Daisy navíc vyzkoušela lovecký výcvik - aport kožešinového dumíka, dohledání a aportování bažanta a holuba v lese, stopu ( králík ). Myslím, že Dasiy byla šikovná a výcvik byl zajímavou zkušeností a zpestřením pobytu.
Během tábora probíhala soutěž družstev, jejímž vítězem se stala právě naše skupina D - vědomostní kvíz, poznávání ras pejsků na fotografiích umístěných v lese a složení básně na předem určená slova ( díky Kájo ). Dalšími soutěžemi pro pejsky byly :
- O nejrychlejšího psa Sázavy ( vítěz Lance od pánečků Katky a Lukáše z Ostravy)
- O nejsympatičtějšího psa Sázavy ( vítěz Handy od pánečka Martina z Prahy )
- Nejlepší aportér - soutěž v aportování špekáčků ( vítězů více, všechny si nepamatujeme )
- Pejsek šikulka ( byli oceněni všichni zúčastnění psi, naše holky díky umění Daisy s náhubkem sundat košík Anne )
- Největší žrout Sázavy ( vítězka Kari od Moniky a Ludvy z Brna - no, aspoň výhra zůstala v rodině, Kari je sestra Anne z dalšího vrhu )
Další udělené ceny :
- za úspěchy v loveckém výcviku Bára od Martina z Mladé Boleslavy
- za souznění psa a člověka Rozárka s Kájou z Prahy
- za úspěchy a pokrok v poslušnosti Barnie od Darii z Brna ( Kanic )
Jinak jsme samozřejmě výletovali a za účelem občerstvení navštěvovali penzion v Najdku. Několikrát jsme byli koupat v řece, jednou v rybníce, koukli se na bustu mamuta, navštívili Konec světa ( s našimi kamarády Martinou, Martinem a Gerbim a Dariou s Barniem ) ... sbírali jsme borůvky a maliny, dělali táborák ( jen jeden soukromý, pak už pršelo ), hráli karty, bavili se ve společenské místnosti. Někteří pejsci si vyzkoušeli i výcvik obrany.
Díky patří všem účastníkům a hlavně oběma Gábinám za trpělivost a skvělou organizaci !!!!!
Příští rok jedem zase, co vy ??????
P.S. Aleš vytvořil v lese veledílo - umělou krajinku na místě hluboké a velké bažiny v lesíku za srubem , kde se nám holky první den několikrát zmazaly jako prasátka. Nevypadá to jako ve skutečnosti ??? :-)
P.S. 2 s laskavým autorovým svolením uvádíme texty vítězných básní v soutěži družstev:
Slapskej pirát Kid
Jó, starej Kid ze slapskýho hausbótu je fakt děsnej pes
kidovka Máry, na všechny dovolená
a kiďata pro radost i zlost
falešná dřevěná noha, medaile z jakýsi války
Třeste se, vy suchozemský krysy
něžně skřípe ten hrubej hlas
Vše je jen výlet, zálet, přílet, úlet
výcvik, zácvik, cvikýřů rej
a TO je ta odměna
Kidovi, kidovce, kiďatům...
Pac & pusu, Azolek
Ahoj mamko, ahoj taťko
z tábola Vám píšu
jsou tu pejsci, kamaládi
znám už Míšu, Glíšu, Líšu...
Je to naše dovolená
plázdninový výlet
móóóc si to tu užíváme
měli byste vidět
My, pejsci, tu máme výcvik
učíme se sedat, lehat
a tety cvičitelky
dovolí nám potom běhat
Koupeme se, koušeme se
štěkáme si plo ladost
za odměnu dostaneme
medaili a velkou kost
Milá mamko, milý taťko
moc pozdlavů k Vám na dvolek
těšíme se, vzpomínáme
pac & pusu, Azolek
Daisy začala poprve hárat až ve 14 měsících, přesně 31.července 2006. ten den jsme si právě užívali třetího dne pobytu na výcvikovém táboře psí školy K9, takže jsme si mysleli, že budeme muset z tábora odjet, ale kupodivu Daisy přestože barvila poměrně hodně, nevoněla psům a tak jsme v pohodě do konce tábora přežili. Samo, že jsme situaci konzultovali s vetem, s něčím takovým jsme se u Anne nesetkali, ta přitahuje psy celoročně :. Náš veterinář nás uklidnil, že u prvního hárání jsou možné jakékoliv výjimky. Další týden už za ní pejsci běhali úplně normálně, to se sama nastavovala, ale třetí týden už psy odháněla a koncem týden přestala i barvit. Ještě 14 dní potom, ale za ní chodili pejsci na cvičáku a ona po nich dost zle vyjížděla. Tři týdny po hárání všechno v normálu.
Protože se nám nezdálo, jak Daisy chodí po námaze - zadníma nohama tak trochu jako tučňák - rozhodli jsme se, že necháme udělat rentgen předních i zadních končetin, abychom věděli, na čem jsme.
Poslední jídlo dostala Daisy v 17 hodin den před rentgenem, misku s pitím jsme uklidili ve středu ráno. Na 9 hodinu jsme jeli k našemu vetovi Marku Chybovi, ten Daisy uspal a zrentgenoval naší holčičce ramena, lokty a kyčle. Daisy potom dostala "probouzecí" injekci, ale celičký den byla ospalá a poměrně málo pila. Večer dostala poloviční dávku granulí a další den byla už úplně v pohodě.
Výsledek rentgenu není příznivý, DLK 0/0 avšak DKK 3-4/3-4. Daise stejně jako Anne podáváme denně
Chassotton
dávkování je 3 kávové lžičky na 40 kg / , takže v tomto budeme pokračovat, omezíme skoky / áčko na cvičáku /, budeme se snažit držet váhu a osvalit zadní končetiny plaváním a vhodným pohybem.
|
|
| datum | váha |
| 07.09.2006 | 41,50 kg |
| 28.09.2006 | 40,00 kg |
| 11.10.2006 | 38,70 kg |
| 17.10.2006 | 38,30 kg |
| 27.11.2006 | 37,50 kg |
| 21.12.2006 | 38 kg |
V. LABRADOR SRAZ MEZIŘÍČKO
FOTO ZDE
labradorka Anne a Daisy, Hanka a Aleš, Brno
francouzský buldoček Blueberry, Martina, Brno
labradorka Molly a Glorie, Ája a Jaroslav, Praha
labrador Max, Lída Kejíková a Roman, Ivaň
labradorka Bára, Martin, Luštěnice
labradorka Maggie a Sára, Alena a Milan, Slezký Kočov
labradorka Elly, Lenka, Chotětov
labrador Bolo, Katka a Erik, Brno
labradorka Sára a Niki, Jana a Robert, Brno
labrador Monty, Míša, Praha
labradorka Bela, Petra a Martin, Doloplazy
labradorka Rozárka, Sam a kříz. Ferda, Kája a Jana, Praha
labradorka Avalanchee, Veronika, Praha
labradorka Bára, Katka a Ondra, Pašinka
zlatý retrívr Beruška a bígl Nela, Michal a Pavla, Praha a Brno
kříž. Adélka, Markéta a Renata, Olomouc
labradorka Kari, Monika a Ludva, Brno
labrador Danny, Jirka a Lenka, Brno
labrador Charlie, Bohunka a František, Jeníkovec
labradorka Bára, Blanka a Michal, Brno
labrador Aron a bígl Bessy, Jarka a Gábina, Lanškroun
labrador Archie, Andrea, Kladno
O víkendu 15.-17.9.2006 jsme pořádali náš 5. sraz labradorů. Místo jsme vybrali nedaleko konání předchozího srazu blízko obce Meziříčko, která se nachází nedaleko Velkého Meziříčí v krásné krajině Vysočiny.
Protože my organizátoři jsme měli v pátek dovolenou, přijeli jsme na místo srazu i přes komplikace s objížďkou a dodatečný nákup ve Velkém Meziříčí už v pátek po poledni. Mezi prvními účastníky srazu byli Ájinka a Jarda s Glorkou a Molly, Martin s Baruškou, Bohunka s Františkem a Charliem a samo Marťa s francouzským buldočkem Berrym, kteří cestovali s námi. Během odpoledne se sjížděli další kamarádi, ubytovávali se, povídali a popíjeli pivo z objednané bečky. Večer jsme zapálili oheň a opékali špekáčky. Jako úplně poslední dorazil Kája s Jančou a jejich velkou smečkou. Aleš zahájil sraz už tradičním proslovem a seznámil účastníky s programem.
V sobotu ráno jsme se všichni sešli na snídani a potom už začaly srazové soutěže. Tradičně Soutěž o nejrychlejšího psa, kterou jako již tradičně vyhrála Barča z Brna, dále pak soutěž Poznej svého psa, kdy měli psovodové se zavázanýma očima poznat svého pejska mezi několika dalšími. Poznávání bylo ztížené třeba výměnou obojků a různými dalšími kličkami a chytáky. Většina páníčků své pejsky přesto poznala a odnesla si malou cenu, ale někteří se přece jen nechali zmást třeba přítulností cizího pejska apod.
Odpoledne jsme ještě dokončili plánovanou soutěž Šikovnost psovoda, ve které závodili účastníci na čas v oblečení svého pejska do postroje a nasazení a zapnutí náhubku jednou rukou. Tuto soutěž překvapivě vyhrála Martina s francouzským buldočkem Berrym, která si navíc odnesla pohár pro nejhezčího buldočka Meziříčka, jako poděkování za pomoc při organizaci srazu. Málem vyhráli i soutěž O nejsympatičtějšího psa Meziříčka, ale snad přece nemůže takovouhle soutěž vyhrát na labrador srazu buldoček, který vypadá jako Lucka Bílá / podobnost tlamiček /. Takže nakonec zaslouženě titul nejsympatičtějšího pejska Meziříčka získala hnědá labradorka Niki páníčků Jany a Roberta z Brna.
Po soutěžích jsme se vydali na výlet ve dvou skupinách blízkým okolím a cestou mnozí z nás houbařili, protože hub na Vysočině je stále ještě mnoho hub. Po výletě následovalo vyhlášení výsledků soutěží, rozdání pohárů, medailí a cen a potom večeře.
Po večeři jsme se opět sešli u ohně, tentokrát za laskavého Kájova přispění i s kytarou a zpěvem :-)
V neděli čekalo účastníky srazu malé překvapení, rozhodli jsme se totiž, že tentokrát si upomínkový předmět na sraz vyrobí úplně sami. Úkolem bylo vytvořit blatíčko z vybraného krtince, otisknout tlapku svého pejska a vytvořit sádrový odlitek stopy. A památka na sraz byla na světě ! Po odlévání stop jsme si vyzkoušeli s pejsky aport z vody, za úspěšné vynesení aportu byli pejsci hned odměněni malou odměnou.
Potom nás čekal už je oběd, společná fotografie a už jsme se všichni pomalu rozjížděli domů. Takže zase příští rok na jaře ahoj ???????? :-)
VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ
Nejčastější účastník srazů navštívil všech 5 doposud pořádaných: labrador Archie, Andrea, Kladno
Nejsympatičtější pes Meziříčka: labradorka Niki, Jana a Robert, Brno
Nejrychlejší pes Meziříčka:
1. místo labradorka Bára, Blanka a Michal, Brno
2. místo labradorka Bela, Petra a Martin, Doloplazy
3. místo kříž. Adélka, Markéta, Olomouc
Nejšikovnější psovod Meziříčka:
1. místo francouzský buldoček Blueberry, Martina, Brno
2. místo labradorka Elly, Lenka, Chotětov
3. místo labrador Danny, Jirka a Lenka, Brno
SOBOTA S HÁTOU 22. 9. 2006
FOTO ZDE
Než se dostanu k samotnému vyprávění, musím předeslat, že za určitých okolností plánujeme během příštího roku ještě jednoho člena naší člověčopsí smečky - ne miminko, jako všechny naše pejskové kamarádky, ale štěňátko. Bude to fenečka s PP. Aleš se kloní více k hnědé fence labradorského retrívra, já Hana jsem se zamilovala do flat coated retievrů.
Proto jsme se také vydali na Národní výstavu na brněnském velodromu, kde jsme se také setkali naší netovou kamarádkou Danou, jejím manželem Honzou a fenečkou flat coated retrievra
Hátou.
Na výstavě jsme potkali spoustu známých, omrkli jak labradory, tak flaty. Potom jsme s novými kamarády poobědvali v hospůdce blízko výstaviště a pak už ujížděli domů pro Anne a Daisy. Znovu jsme se potkali ve Vranově u Brna ( Háta bydlí ve Vranově nad Dyjí :-) )a společně se prošli jednou z našich oblíbených vycházek okolím Vranova. Háta nás udivovala obdivuhodným nadšením pro dohledávání aportu v lese, holky byly kupodivu hodné a tak celá vycházky byla moc fajn.
Pánečkové Háty plánují založení CHS a na jaře štěňátka... tak možná... Jinak doufáme, že se zase potkáme na nějaké vycházce, třeba tentokrát zase v druhém Vranově (nad Dyjí).
VÝLET S MAXÍKOVÝMA NA PÁLAVU - 28.9.2006
FOTO ZDE
Na Pálavu
už jsme se chystali dlouho a tak jsme využili volného čtvrtku, domluvili jsme se s Lídou, Romanem a Maxem z Ivaně a vyrazili na jižní Moravu mezi vinice v tom pravém vinobraném čase.
Sraz byl u Maxíkových doma a odtud jsme pod vedením vůdce výpravy Romana vyrazili ještě auty do Horních Věstonic, které byly výchozím bodem výletu a kde jsme na náměstí zanechali auta. Napřed jsme prošli vesnicí a pak prudce stoupali lesem do kopce. Roman nasadil rychlé tempo a tak zbytek výpravy funěl za ním. Potom jsme si oddychli cestou lesem po vrstevnici a nakonec vystoupali na Dívčí hrady, odkud je nádherný výhled na Mlýnské nádrže. Cestou jsme svačili, odpočívali,ale stejný nápad na výlet mělo hodně lidí a pejskařů, takže jsme dlouho hledali místečko, kde bychom v klidu poseděli. Celé Pálavské vrchy jsme obešli kolem dokola / stále tím rychlým Romanovým tempem / , v malém občerstvení v Klentnici jsme se stavili na zaslouženou chladivou kofolu, protože počasí nám na výlet vyšlo vskutku letní. Potom jsme se vrátili zpět k autům a jeli ještě chvíli posedět u Kejíků, popít čerstvý burčák / my neřidiči /, pojíst zbytky řízků z výletu, ochutnat výbornou buchtu a skvělé utopence se žampiony.
Pejsci jakoby neměli stále dost se škádlili hlavně pod stolem s dobrotami a městské holky labradorky si užívaly zahrádky, Maxíkovy vaničky plné vody a různých dřívek ke kousání. Volný den jsme tedy strávili bezvadně s kamarády v krásné přírodě a na Pálavu se určitě ještě letos vypravíme !
Tak nám Anne začala po třetí hárat a Daisy po třech měsících od hárání má falešnou březost. Na toto hárání jsme čekali celý nesví, protože správný termín měl být na přelomu srpna a září, kdy jsme měli jet na dovolenou a pořádali náš V. labrador sraz na Meziříčku. Anne si bez problému nechává nasazovat a nosí hárací kalhotky.
DAISY ÚSPĚŠNĚ SLOŽILA ZKOUŠKU ZOP - 5.11.2006
propozice ke zkoušce ZOP
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Po mnoha váháních jsme nejdříve chtěli s Daisou složit zkoušku ZZO - základní ovladatelnosti. Ale pak nějak nevyšly termíny, všechno se tak nějak skoulelo a stalo a najednou jsme se v sobotu ráno v 7 hodin ocitly / Daisa a panička / na cvičáku Rybníček, kde se konaly zkoušky ZOP - ovladatelnosti psa. Jen pro vysvětlení, na zkouškách ZZO se hodnotí kromě všech jiných disciplin aport a na zkouškách ZOP zase ovladatelnost bez vodítka.
S Daisou jsme měly zásadní problém, kdy si nechtěla lehnout na povel bez odměny a po odměnění si zase hned sedala / chyba psovoda /. Takže jsme poslední týden opravdu poctivě dřely a díky radám Mirky - přišlápnout vodítko spolu s povelem lehni - jsme byly jakž takž připraveny. Taky jsme se dost bály prostředí na Rybníčku - při nácviku ve středu před zkouškou měla tendenci utíkat za auty jezdícími hned za plotem a když vešel někdo ke psům v kotcích, byla jako v transu / = neviděla, neslyšela /.
Takže je jasné, jaké panička dopředu prožívala pocity a s jakými pocity stála ráno na cvičáku / strach !!!! /. Nejdříve pan rozhodčí Novák vyjel se psy, kteří skládali zkoušky ZPU1, na stopy. Takže jsme čekali, trochu cvičili a psi se hlavně pořádně vyřádili. Potom už jsme přišli na řadu my , ZOPčka. Ke zkoušce se nastupuje ve dvojicích, vždy jeden pes je odložen a druhý cvičí. S kamarádkou Kari / sestrou Anne / jsme jasně být ve dvojici nemohli, takže jsme si vybrali mladíka s vlčákem / mimochodem získal na všech disciplínách plný počet bodů /.
Odložení Daisa moc nezvládla, sedla si , tj. jen 7 bodů. Kupodivu všechno probíhalo celkem hladce, i přivolání , ovladatelnost na vodítku… jen, to co by nikdo nečekal, to čeho jsme se nebáli…. při ovladatelnost bez vodítka se Daisy odpojila a šla si čuchat někde k plotu. Asi něco moc zajímavého, takže za 0 bodů 9. Všechno ale napravila ve skupinové části zkoušky, kde získala plný počet bodů ! Celkový počet bodů 84, na což jsme obě hrozně moc pyšné !Děkujeme především Mirce za přípravu a cenné rady a blahopřejeme Monče a Ludvovi s Kari k úspěšnému složení zkoušky / měli 85 bodů ! /.
Jinak pro představu, na cvičáku jsme byli skoro až do pravého poledne, protože vyhodnocení ZOP a ZPU1 bylo společné na úplný závěr zkoušek, pěkně jsme vymrzli / a to zrovna nebyla extrémní zima jako třeba v sobotu / , Daisa byla úplně vylítaná a unavená a ucvičená... A co dál ? Uvidíme :-)
Protože Daisy není žádný milovník jídla, odměnou za úspěšně složenou zkoušku jí jsou oblíbené plyšové hračky
Naše bodové ohodnocení :
| přivolání | 10 |
| ovladatelnost na vodítku | 8 |
| ovladatelnost bez vodítka | 0 |
| lehni - sedni - vstaň | 9 |
| odložení | 7 |
| ZÁKLADNÍ ČÁST CELKEM | 34 |
| ovladatelnost ve skupině | 10 |
| sedni - lehni vstaň ve skupině | 10 |
| odložení | 10 |
| chůze po nepříjemném terénu | 10 |
| přenesení psa | 10 |
| SKUP. A SPEC. CVIKY CELKEM | 50 |
| BODY CELKEM | 84 |
VYCHÁZKA NA MACOCHU - SOBOTA 18.11.2006
foto zde
V sobotu jsme přijali pozvání našich kamarádů Beenee (Lenky) a Dolňajse (Jirky) s labradorem Dannym a vyrazili na
společnou vycházku na Macochu do krásné přírody Moravského krasu.
Na vycházce jsme se potkali také s Verčou, Avalanche a Sárou, Pavlou a Nelinkou, Michalem a Beruškou, Martinem a Bárou
a Katkou, Erikem a Bolem.
Sraz byl na parkoviti u vrchního můstku nad Macochou a cesta vedla dolů ke Kateřinské jeskyni, Skalnímu mlýnu, Pukevním jeskyním, kolem stanice lanovky a zpět na výchozí stanoviště.
Všichni pejsci i pánečkové si vycházku řádně užili a už se těší na další dobrodružství!
VYCHÁZKA V OKOLÍ RADOSTIC - ANEB JAK SE ZTRATIT 20 KM OD BRNA 19.11.2006
než byla úpná tma, pár fotek je zde
Po krásném výletu v sobotu krajinou v okolí Macochy, jsme se rozhodli, že zkusíme taky najít nějakou novou trasu na výlet. Zasedli jsme k mapě a rozhodnutí padlo na okruh v okolí obce Radostice se začátkem u Spáleného Mlýna a tak jsme o půl třetí vyjeli z Brna.
První mírná překážka nastala, když jsme až na místě v Radosticích zjistili, že značka nezačíná přímo od silnice, ale někde "od železniční tratě". Tak jsme se vydali hledat začátek značky - kdybychom věděli, že to bude to nejmenší, co nás dnes ještě potká…
Výlet začínal příjemným lesním průsmykem, kdy Daisy lítala jako pominutá v okruhu 100 m od nás a Anne se držela pěkně s námi. 
Po cestě jsme šli kolem historického altánu z roku 1872. Tento altán se nám později stal i osudným. Za nějakou chvilku klidné chůze lesem, lesními pěšinami jsme narazili na asfaltovou cestu s elektrickým vedením. Cesta krásně značená červenou značkou, nenáročný terén, to všechno naznačovalo, že se sem jistě vydáme znovu s našima psími kamarády a jejich pánečky.
Jelikož jsme vyšli poměrně pozdě, tak cca v půlce cesty se začalo stmívat a nám bylo již jasné, že vytyčený "pomyslný cíl" Temný žlábek už neuvidíme a musíme si cestu zkrátit kolem blízkého potoka, jehož ústí bylo u hlavní silnice a po silnici cca 2 km zpět k autu. Sešli jsme se značené cesty a vydali jsme se alternativní cestou dle mapy, na kterou jsme si svítili svitem mobilu, po jiné asfaltové cestě. Kde v tu chvíli byl měsíc a hvězdy teda nevíme, ale nebe bylo zatažené nikde ani trochu světla, až se setmělo úplně...
Na zpáteční cestě, která probíhala už za tmy, Aleš podle mapy a určil jiný směr. Nepůjdeme delší cestou k silnici, ale odbočíme a po 500 m bude opět historický altán a odtud je to už jenom kousek k autu. A tak jsme šli. 10 min. 20 min. Altán nikde, naopak se ukázalo opět elektrické vedení, které jsme už viděli v začátku našeho výletování. Asi už to bylo vyčerpáním fyzickým i psychickým, ale nedocházelo nám, že jsme se nějak zázrakem dostali zpět na cestu, po které jsme šli před několika hodinami na začátku výletu. Cca po 45 minutách ostré chůze jsme sice našli altán, ale byl to úplně jiný a nám došlo, že jsme úplně jinde než jsme chtěli být. Nebylo nám nic, než tuto "malou odbočku" jít zpět k místu odbočení a pokračovat původním směrem k silnici. A taky že jo. Dalších 45 minut byla cesta zpět po malé asfaltce v hustém vysokém lese, kde se nám i bílá Anne po několika metrech od nás ztrácela ve tmě. Daisy jsme vždy po chvíli přivolávali a ujišťovali se, že je tady s námi.
Nakonec všechno dobře dopadlo, my jsme přišli na místo, kde jsme odbočili a celí ušlapaní jsme dorazili z lesa na silnici... Ale tím příběh nekončí... Čekaly nás ještě 2 km po silnici k autu. :-(.
Po 4 hodinách venku, v 19 hod., jsme náš výlet ukončili, když jsme vyčerpaní a unavení nasedli do auta a jeli zpět domů. Do Brna.
A doma nad šálkem dobrého svařáku, jsme rozebrali nad mapou naši situaci a výsledek byl jednoznačný:
odbočka kterou určil Aleš, že vede přímo k altánu sice vedla, ale cca 30 m před ním odbočovala a vedla jinam. Takže jsme si zbytečně zašli několik kilometrů a když jsme šli zpět, tak jsme ten altán v absolutní tmě přehlédli podruhé.
Nicméně navrhujeme vám, aby jste tuto vycházku šli příště s námi. Uvidíte, že za světla a podle značky je to moc moc moc pěkná nenáročná vycházka… Tak co půjdete? :-)
VYSVĚTLENÍ MAPKY:
1. po červné stezce až nakonec jsme šli až k modré
2. dále po modré
3. černá čárkováná čárka - bylo odbočení ze značky směrem k silnic a autu (už se nenaplnil náš cíl jít až k žluté a pak po ní)
4. žlutý čtverec - odbočka z cesty dle Aleše k altánu (altán je oranžový čtverec)
5. modrá čárkováná čára - cesta tam a zpět co jsme si zbytečně zašli
6. růžový čtverec - místo kde stálo auto
NÁŠ NOVÝ ČLEN DOMÁCNOSTI - FENKA AVA 8.12.2006
FOTO ZDE
Tak si Hanka na internetu ve slovenském útulku Komárno zase vyhlídla pejska. Je to Ava, na stránkách útulku prezentovaná jako kříženec labradora. Avě jsou dle sdělení vedoucí útulku 2 roky a 3 měsíce, nám se zdá mladší a tak ještě s věkem počkáme na vyjádření našeho veta, kam jdeme ve čtvrtek.
Tentokrát ani přemlouvání Aleše nebylo tak obtížné, takže všechno mělo rychlý spád. Hanka se do Avy zamilovala, kontakt přes fórum cz-pes na koordinátorku slovenských útulků pro ČR pí. Yvonne Neumann a přes ni až k vedoucí útulku v Komárně paní Agnes Jelínkovou. Pár telefonátů, několik mejlů a už tu byl pátek 8.12.2006 a dovolená a pro Avušku jsme si jeli.
Aleš pečlivě naplánoval trasu a těšil se, jak si užije skoro 600 kilometrů se svou Marejkou. Hanka připravila pamlsky, hračky, od veterináře jsme si vyžádali Sedalin na uklidnění pejska, s sebou vzali europas Daisy, protože jsme chtěli čipovat až u nás v ČR a nevěděli jsme, jak se nakonec paní Jelínková rozhodne, zda nebudeme čipovat ještě v útulku na Slovensku.
Deník :
Pátek 8.12.
Vyrazili jsme kolem 7. hodiny ráno z Brna, cestovali přes Trnavu, Nové Zámky a Nitru do Komárna.
Cesta trvala asi 3 hodiny.
Útulek jsme našli hned a paní Jelínkovou jsme hned poznali. Předali jsme dárek útulku - 2 pytle
granulí Brasa. Paní Jelínková nám nejdříve ukázala Avuš přes plot a provedla nás po útulku. Pejsků
je v útulku nyní kolem 60-ti a všem bychom jim přáli hezký domov... ty příběhy, pejsek jemuž se
páníčkové odstěhovali a nemohli ho vzít s sebou, poslušný, zvyklý v bytě a moc a moc smutný...
kříženec, který je v útulku už celé 2 roky... 
a naše Ava, velmi "bojazlivý a ustrachaný" pejsek,
který byl v útulku od 7.9.2006 a před tím ho měsíc krmili dělníci v betonárně. Co zažila před
tím, nikdo neví. Ava se velmi bojí lidí, strávili jsme v útulku asi hodinu a půl, dali jí v
paštice Sedalin a snažili se s ní sblížit. Na hračky vůbec nereagovala, pro odměnku si po chvíli
opatrně přišla a vzala si ji z ruky, aby v zápětí uskočila do dostatečné vzdálenosti. Potom jsme
sepsali s vedoucí předávací dokumenty, dostali očkovák a dobrozdání, že čipovat se bude až v ČR a
že převoz je na nás. Pak jsme se jali Avu chytat. Že by přišla dobrovolně a nechala na sebe sáhnout,
to nepřipadalo v úvahu, tak jsme ji nahnali zpět do kotce, tam se ona usadila na boudě a paní
Jelínková ji po velkém úsilí chytila do smyčky z vodítka. Pak jsme jí navlíkli postrojek a doslova
odvlekli k autu.
Cesta proběhla OK, Ava byla pod vlivem sedativ a klidně ležela nebo seděla a koukala. Přes hranice
ani celník nevěděl, že vezeme psa. Odměnky už nechtěla, ani kost na kousání, nic. V Brně jsme byli
kolem 16,30 hod. Vystupování z auta bylo problematické, Ava na sebe nenechala sáhnout, měla velký
strach. Vyndali jsme ji z kufru za postrojek, ona jen ležela na trávě a moc se bála. Aleš šel pro
holky, abychom pejsky seznámili mimo jejich teritorium, seznámení nic moc, holky napružené z pobytu
doma a Daisy má tendence ke štěkání. Tak s nimi jel raději na vycházku do lesa a Hanka dostala Avu
domů a rovnou do vany, kde ji umyla antiparazitálním šamponem, ostříhala slepené chlupy za ušima a
vymyla oči Ophtalem, má asi trochu zánět. Ava strachy držela jako přibitá, jen ve vaně ležela a
křečovitě se držela packou okraje. Ale zvládly jsme to a když přišly holky s Alešem domů, Ava už
ležela v křesle v obýváku, stále ustrašená, ale čistá, s nádherně vlnitou a jemnou srstí.
Nejdříve Daisy lítala kolem křesla a štěkala, Anne to zvládla oproti předpokladům velmi dobře a
jen vrtěla ocasem. První večer byl náročný, Ava nechtěla nic, pít, jíst, venčit se, ven ji Hanka
zase jen táhla a venku skoro nechodila, jen ležela a běhala v kruzích ve snaze zbavit se postroje.
Ava neslyší na jméno a taky první den trochu kulhala. První večer byl neradostný, Ava celou noc
bez hnutí prospala v křesle.
Sobota 9.12
Venčení samostatně ráno, Ava už trochu chodí na vodítku, běhá v kruzích a snaží se jít podél stěn.
Žádné čůrání ani kakání. Alespoň se trochu napila a jedla granule, které jí Aleš pokládal v hrstích
na křeslo. Hanka bohužel sobotu strávila v práci, tak se o holky staral Aleš, s Avou byl venku po
sídlišti ( stále žádné venčení ) a s holkama v lese. Ava leží v ložnici na posteli, s holkama už
žádný problém, nehraje si, ale snášejí se dobře. Leží vedle sebe. Prší. Večer se Ava konečně
vyčůrala a vykala venku !!! Sláva ! Kolem půlnoci snědla nějaké granulky přímo z misky. Zatím
krmíme K9. V noci Ava rozkousala Alešovi přezůvku a spala s námi chvíli v posteli ( ale postel
je pro tři psy a dva lidi fakt malá !!! ) :-) Holka šikovná.
Neděle 10.12.
Ráno přemluvíme s holkama Aleše na zkušební venčení v lese na Klajdě, chceme vyzkoušet flexinu.
Do auta musíme Avu vyzvednout za postroj ( hrůůůza, už zase jsme jí blízko a saháme na ni ),
ale už se těší ven a společně s holkama je nachystaná v předsíni, do výtahu a ven už ji nemusíme
vláčet. Do auta dokonce jednou i skočila sama. Na Klajdě je to fajn, žádní lidé, les, zkoušíme
flexinu, znamená pro Avu větší volnost na louce a pro Hanku učení ( doposud jsme flexinu odsuzovali,
ale teď se hodí ). Vycházka byla fajn, jen Aleš zapomněl foťák.
Doma Ava většinou leží na svém oblíbeném křesle, už se v pohodě chodí napít do kuchyně.
Nechce abychom na ni sahali, když leží v křesle, cukne se, ale pak se už nechá v klidu hladit,
mazlit a přivírá oči.
Odpoledne absolvujeme další vycházku kolem lomu v Líšni, všude moc lidí a psů, ale jinak docela
OK. Navečer necháváme holky na zkoušku chvíli samy doma, když přijdeme , vítá nás i Ava :-)
Sáhnout na sebe ale nenechá. Jí stále na náš vkus málo, raději asi až večer, venčí se tak 1x
denně, asi má "držáka" a čůrá hrozně dlouho. Spí v křesle, občas přijde kuknout do ložnice.
Večer dostává pipetu Frontline jako jistotu kvůli bleškám. Holky dostanou zítra.
Pondělí 11.12.
Dnes musíme do práce, vstáváme s holkama tradičně po páté a absolvujeme první zkušební společné
venčení ve složení jen Hanka a psi. Kolem silnice chodí Daisy na vodítku, Anne jde samostatně s
náhubkem na volno ( neopomene využít situace a sežere nějaký ten hnus ) , Ava je na vodítku, na
krku má vždy ještě obojek s adresářem. Chodíme dlouho po výběhu a ještě po sídlišti, než se Ava
vyčůrá. Doma žere jen malinko granulí a pije. Do výtahu, do dveří už ji nemusím nutit. Venku když
se lekne, lehne si a na vodítku občas dělá kruhy kolem mne.
Holky zůstávají doma, dáváme jim důvěru a necháváme kvůli Avě a jejímu křeslu otevřené do obýváku.
Doma je Kuba, v poledne podává zprávu, že všechno OK, Ava si hraje s Daisou. Po práci nás všechny
holky vítají, Ava jde taky do předsíně, nenechá sice na sebe sáhnout, ale vrtí ocasem!!!!!
Potom jedeme se všema holkama do lesa, Avuš na vodítku už tolik netáhne a na louce ji necháme
zase proběhat na flexině. Venku nečůrá ani nekaká, byl počůraný obývákový pelech :-( Ale za to po
návratu domů sní celou dávku granulí !!! Tjo a hraje si s hračkama !!!
Úterý 12.12.
Avuška dnes spala v pelíšku v obýváku a občas s námi v ložnici na koberci... Postel si
krutě zaberou jako první holky, ona moc váhá a pak není místo, jaké by ona chtěla - pozor,
abychom na ni náhodou nechtěli nečekaně sahat. Ráno vycházka OK, už jsem po holkách i zvládala
sbírat hovínka / to na mě bylo první vycházku bez Aleše moc /. Ve výběhu se Ava vykakala / HURÁ /,
ale čůrání pořád nic. Tak jsme chodily po venku celou hodinu a nakonec, když už jsem to skoro vzdala,
zadřepla přímo za domem = radost dvojnásobná ! Taky už se zapojuje do dění podle holek, čeká v
kuchyni na granulky a světe zboř se, snědla skoro celou dávku !
čtvrtek 14.12.
Milý deníčku.... tak máme střídavě oblačno. Někdy se daří venčit venku, někdy ráno chodíme venku třeba hodinu a nic. Už jsme našli i hovínko uprostřed sedačky, takže se pelíšek z ložnice stěhoval do kuchyně pod stůl a holky bývají opět jako dřív v předsíni a kuchyni, po dobu, co jsme v práci. Včera doma nic nebylo, přestože ráno se Ava nevyvenčila, ale NĚKDO :-) otevřel nepředloženě do obýváku dřív než jsme se stačili vypravit ven a šupky, už byla louže na koberečku z IKEI. Ale co, aspoň bude na Vánoce voňavej. A sedačka taky.
Žere už docela hezky, ale tělo asi není připraveno na takový přísun, takže hromádky jsou velké. Hodně napodobuje holky, kde jsou ony je i Ava. Včera večer zabrala výhodně pozici v posteli jako první a dokonce nechala paničku,aby ji objímala a společně tak usnuly.
Dnes jsme byli konečně u veta, domluvili jsme se, že přijdeme ještě před ordinačními hodinami, abychom Avu moc nestresovali. Za to jsme se vystresovali my sami, když nám Ava , vykulená a bezradná bez holčiček, vyskočila při otevření kufru z auta a než jsme se stačili vzpamatovat, zdrhala neznámo kam. Málem jsme omdleli hrůzou a honili jsme ji po KrPoli, křičeli na lidi, jestli by jí mohli přišlápnout vodítko,až se trochu unavila, zmírnila tempo, začala se vracet a jeden pán nás vyslyšel, vodítko přišlápl a útěkářku odlovil. Musel to pro něj být šok, panička v přestálé hrůze hned bulela a děkovala mu a cpala peníze . Možná že o nás napíše i místní plátek, takové kino to bylo :-) Nevím, co bysme si bez Avy počali.....
Tak jsme si zpestřili chvilku před návštěvou veterináře, který už na nás čekal a je tak milý, že se ani nedivil, že panička a celé vodítko je fest od bláta... Vet řekl, že jí asi jsou skutečně ty dva roky, zuby má špatné,zahnědlé,i sklovinu poškozenou, že to vypadá, že jako štěně prodělala psinku. Srst a kondice OK, dušička nic moc, má zánět spojivek a očkování neplatné, protože ho v útulku nepřeočkovali. Tak jsme očkovali, mažeme oči, budeme odčervovat / i holčičky / a příští týden jdeme na odběr krve a na čip, abychom si konečně do toho Europasu mohli nechat zapsat "kříženec flat coated retrievra AVA" :-) A někdy v budoucnu možná ty zuby aspoň vyčistíme...
21.12.2006 – návštěva veterináře
Dnes další návštěva veterináře, která se opět neobešla bez trošky adrenalinu. Tentokrát panička vzala spolu s Avou ještě Anne na převážení. Vzorně nachystané před ordinací jsme čekaly, než pan doktor odemče. Anne vklouzla do čekárny natěšená jako vždy ( všechny holčičky našeho veta zbožňují ), Ava po ní taky, ale jak se pan doktor chystal zavřít dveře, rozmyslela si to, dala zpátečku, vyvlíkla se z postroje a než jsme se oba stačili vzpamatovat, byla nasměrovaná hlavou ven ze dveří. Za dveřmi silnice a docela rušné náměstí. Vet i já úplně zkamenělí,vet se snaží zavřít dveře a zároveň Avě nepřivřít hlavu. Naštěstí nakonec Ava strčila hlavu zpátky a vet rychle zavřel a zamčel dveře. Obrovská úleva, vet i já zralí na panáka. Nevyhovující postrojek putuje do krabice na vánoční sbírku pro útulkové pejsky.
Ava vleže přitisknutá ke stolu absolvuje vyšetření, odběr krve i čipování. Bez jediného hnutí, bez jediného zakňučení. Do Europasu nechávám zapsat kříženec retrívra ( flat coated retrívr by byla opravdu troufalost :-) ). Pokračujeme v léčbě zánětu spojivek, Ava má po probuzení stále v koutcích bílé „hleny“.
Anne absolvuje vážení, asi díky přilepšování novému členu rodiny přibrala 0,5 kg :-) . Pochváleny jsme nebyly.
VÁNOCE A SILVESTR 2006
Na Vánoce se u nás sešlo hodně lidí, oba synové, jedna kamarádka, babička s dědou, různí kamarádi. Ava je velmi nedůvěřivá, ale dělá pokroky. Někdy vystartuje, se štěkotem ukazuje zuby, hlavně na chlapy a když se lekne. Jindy se od návštěvy nechá v leže hladit a od vyvolených si dokonce vezme i pamlsek. V období Vánoc jsme byli na spoustě vycházek a výletů – s Martinou a Berrym ve Vranově, objevovat nové trasy v Mokré, s kamarády Martinou, Martinem a labradorem Gerbim v Babicích nad Svitavou a opět v našem oblíbeném Vranově, kde je mnoho tras k vycházkám.
Ava má momentálně 3 postroje, z toho dva opravované, protože si při každé příležitosti kouše pásek, co vede přes prsa. Venku chodí na krátké vycházky na vodítku, na delší používáme flexinu nebo pás s vodítkem s amortizérem – ten je skvělý, nemůže se stát, že vám vodítko vyklouzne z ruky. Je veselá, líbí se jí sníh a s většinou pejsků se už snese ( zpočátku na každého psa vrčela a vyjížděla ), kamaráda našich holek Gerbiho dokonce provokuje ke hře a od jeho pánečků se nechá vykrmovat odměnkami a aportuje balónek.
Žere docela slušně, ale v granulích musí být přimíchána paštika nebo masíčko a u jídla nesmí být rušena, jinak uteče a už nežere. Přijde za námi do postele a když hladíme ostatní psy, také si jde pro pohlazení a šťouchá do nás čumákem. Venku na povel „ke mně“ přijde na dosah ruky, ale o nějakém sedání nemůže být ani řeč. Když se bojí, nebo když jí jsme venku velmi blízko, hned lehá. No, alespoň to bude první náš pes, který nemá problém s povelem „lehni“ :-)
Výsledek rozboru krve je v pořádku, doléčujeme stále zánět spojivek.
24.12.2006 Štědrý den
Na Štědrý den jsme holky odpoledne pořádně vyvenčili, aby byly u stromečku hodné. A to asi byly celý rok, protože dostaly na večeři granulky, filé a odřezky z rybí polévky, pod stromek hromadu pamlsků, plyšové hračky a novou beránkovou super měkkou deku. Nejvíc byla teda zvědavá Anne, co kdyby se v té spoustě balíčků ukrývalo ještě nějaké jídlo, o kterém jsme jí neřekli ???
Silvestr a naši pejsci
Na Silvestra jsme původně chtěli odjet doprostřed lesů a přírody s našimi labradořími kamarády do vesnice Panenská Rozsíčka u Jihlavy. Ale protože nám přibyla do rodiny Ava a náš veterinář nedoporučil pobyt v cizím prostředí s cizími lidmi a pejsky, zůstali jsme doma. Odpoledne samozřejmě nechyběla silvestrovská procházka v našem oblíbeném Vranově, tentokrát směrem na Babí lom a Lelekovice, lehce posněženou a zamrzlou krajinou. Holky se vylítaly, mlha střídala sluníčko a vycházka byla opravdu vyvedená.
Bydlíme na sídlišti, takže rachejtlové šílenství začalo už krátce po setmění. Na večerní venčení jsme vyšli oba páníčkové krátce před devátou se všemi pejsky pro jistotu na vodítku. Na vzdálenější zvuky žádná z holek nereaguje, Daisy spíš jen zpozorní, když vybouchne rachejtle blízko, i kliďas a flegmatik Anne popoběhne se sklopenýma ušima dopředu. Doma holky pospávaly, jen Daisy občas vystartovala se štěkotem k oknu. Celkově holky prožily vstup do nového roku klidně, jsme rádi, že i problematická Ava je tak v pohodě. Asi na ně svůj klid přenáší vyrovnaná Anne.
Doufáme, že tento rok se zadaří a Silvestra strávíme s našimi kamarády někde na chatě ! Čtvrtého pejska už neplánujeme :-), tak by to mělo klapnout !!!
AVA A KRMENÍ
Jak už jsme někde psali, Ava od jídla většinou odbíhá, stále ostražitá, když ji někdo vyruší, je s jídlem konec. Vybrali jsme granule K9, nechce je žrát samotné, ani olej Kronch nepomůže, jen nějaká paštika nebo masíčko. Mysleli jsme, že je to proto, že v útulku do žrádla dostávali zbytky jídla z restaurace a odřezky masa,ale jednou Ava navštívila misku Daisy, kde byl nedojezený zbytek Kronchu a všechinko dojedla. Zkusili jsme tedy Kronch a dnes poprve vyjedla celou misku jen a granulemi ! Považujeme to za velký úspěch.