CHOVATELSKÉ POTŘEBY HATY.CZ
KE STAŽENÍ
PUZZLE S ANNE
ČLÁNKY
Slavní psi: Od Snoop Dogga k hot dogům
Ava a pokroky 20. 1.
Cesta do Košic pro Jacka a co všechno předcházelo 20. 1.
Vycházka z kamarády do okolí Radostic 24.2.
Jak se mají naši psi březen 2007
Ava poprvé na cvičáku - 28.4.2007
Anne úspěšně složila zkoušku ZOP - 29.4.2007
S Maxíkovými v lednicko-valtickém areálu - 30.4.2007
Pořádali jsme VI. labrador sraz v Meziříčku
Hárání
Vycházka s kamarády od Báry z Brna ve Veverské Bitýšce
Výcvikový tábor Sázava 28.7 - 5.8.
Po stopách blanických rytířů 18.8.
Dovolná v Beskydech
Daisy složila zkoušku ZZO
Avu máme přesně rok :-)
Blátivá vycházka k Medlánkám
Tak Avu už máme doma měsíc a 2 týdny :-) Už je jistější, hlavně doma, kde nás vesele vítá, když přijdeme z práce a v noci za námi chodí do postele a ráno budí paničku, aby ji hladila.Venku stále chodíme na flexině, vodítku s úvazem a nově na stopovačce, v pátek 19.1. jsme poprve použili stopovačky a Ava běhala asi 10 minut volně, tahajíc za sebou 10-timetrovou šňůru.
Ava přijde na zavolání "ke mně", ale to je všechno, co jsme ji zatím naučili. Venku v blízkosti nás je stále bázlivá, krčí se, když ji přepínáme na jiné vodítko, chůze u nohy nebo blízko člověka taky nic moc. Když se hodně bojí, okamžitě lehá.
Pokud je sama, bez holek, je hodně nejistá, víc se bojí, takže musíme trénovat i samostatné vycházky.
Co se týká jídla, zakotvili jsme na Purině ProPlan adult s lososem, kterou žere i bez jakýchkoli přidaných dobrot.
Cestování v autě snáší dobře.
CESTA DO KOŠIC PRO JACKA A CO VŠECHNO PŘEDCHÁZELO 20. 1.
FOTO ZDE
Ani nevíme, jak to všechno začalo. Jestli přivezením prvního našeho útulkového psa ze Slovenska, nebo přečtením článků na webu naší kamarádky Anky www.psiadusa.szm.sk a výměnou bannerů na našich stránkách nebo přímo přečtením Jackynkova příběhu na diskuzním fóru...
Každopádně jsme se rozhodli Jackynkovi a jeho zachránkyni a opatrovatelce Ance pomoct s hledáním nového domova. Umístili jsme na náš web článek o Jackovi, do inzercí na internetu zadali několik inzerátů, ve spolupráci s Ankou vyrobili leták, ketrý jsme rozposlali všem známým a umístili, kde se dalo.
Zájemců se ozvalo několik, ale jako první se pro Jackynka na jisto rozhodla pí. Antošová, která si letáček přečetla u nás v supermarketu Albert a okamžitě se do pejska zamilovala. Po několika telefonických hovorech a osobním setkání jsme se domluvili,že Jackynka přivezeme ze slovenských Košic v sobotu 20.1.
Začaly velké přípravy, plánování cesty, prověřování auta, mnoho domlouvání a chystání. Vše vyvrcholilo v sobotu, kdy jsme ve 3 hodiny ráno byli připravení vyrazit.
Před odjezdem jsme vyvenčili všechny psy, Anne a Daisu jsme se po dlouhém zvažování a přemýšlení rozhodli nechat doma / i když obě pasy a čipy mají a cestovat by mohly /, protože jsme nevěděli, jak bude Jackynko snášet zpáteční cestu a 4 psi v autě je opravdu již dost. Holkám jsme zajistili venčení a krmení - děkujeme tímto mé kamarádce Martině a jejímu příteli Martinovi za pomoc a starost o naše holky labradorky ! Avu jsme museli v každém případě vzít s sebou, protože cesta pro ni znamenala menší stress, než venčení člověkem, na kterého není zvyklá. Podotýkám, že při žádném přejezdu hranic celníci nechtěli vidět pasy pejsků.
Cesta do Košic probíhala dobře, 450 km jsme ujeli asi za 6 hodin se dvěma zastávkami, jednou čůrací a druhou venčící - ta byla před Levočou, s Avou jsme se proběhali po poli a pořádně promrzli. Počasí bylo krásné, oblačno, silnice suché, kochali jsme se krásou okolí a zvláště pak pohořím Vysokých Tater, krásný je i Spišský nebo Martinský hrad.
Do Košic jsme dorazili po 9. hodině, u Tesca se sešli s kamarádem Anky, ketrý nás svým autem navigoval na cvičák, kde Anka zrovna měla hodinu se svými svěřenci. Chvíli jsme se dívali, poslouchali Ančino vyprávění a pak jsme se rozjeli do Košického útulku, který se nachází kousek za Košicemi na opačné straně města než Ančino bydliště a cvičák. Útulek se nám moc líbil - prostorný, čistý, je vidět, že o pejsky je tu dobře postaráno i když je jich zde velký počet a místní nadšenci musejí překonávat překážky jako je vzdálenost od Košic, absence vody a elektřiny v objektu. Předali jsme krmení pro pejsky a šli si prohlédnout pejsky. Moc nás zaujala 4 měsíční fenka Kométa, která je hrozně podobná naší Avě. Kdybychom neměli 3 pejsky, cestovala by jistě do Brna s námi.
Pak jsme jeli k Ančině bydlišti, Anka dala domů svého pejska Dinka a přivedla Jackynka,abychom mohli jít na vycházku - pejsci Džinka, Ava a Jacky, Anka s kamarádem a my. Jackynko nás moc překvapil, představovali jsme si ho většího, 
ale zatím kolem nás běhal malinký, pohodový a veselý moc krásný pejsek. Postižení zadních nožek je jen málo znatelné, Jacky vesele běhal celou vycházku. My s Ankou jsme si zatím povykládali, co je nutné říct nové majitelce a užívali si vycházky. Nutno říct, že Ava je bez Anne a Daisy velmi nejistá a jako by to ani nebyla ona....
Po návratu z vycházky se Anka s Jackynkem a s námi rozloučila, pak jsme Jackynka uložili do jeho spacího košíku, který mu Anka přichystala s sebou spolu hračkami a dekou. Dostal také granulky, pamlsky, vodítka a hračky. Báli jsme se, jak bude Jacky reagovat po cestě, nikdy kromě cesty na operaci, autem necestoval, ale naše obavy byly zbytečné. Ukázala se jeho pohodářská povaha, přijemně unavený po vycházce se stočil do klubíčka a v košíku usnul. Celou cestu spinkal nebo stál Hance na klíně a díval se z okna. Protože bylo deštivé škaredé počasí, stavěli jsme jen jednou, abychom pejsky vyvenčili. Večer po 8 hodině jsme byli zase v Brně.
Zastavili jsme před novým Jackynkovým bydlištěm a počkali na paní Antošovou. Ta si pejska vzala na vodítko a spolu s Avou jsme obešli kousek sídliště a po cestě jsme jí povykládali vše co bylo potřeba, pak předali lékařské zprávy, pas, očkovací průkaz a všechny Jackynkovy věci. Jacky vběhl do nového bydliště s naprostou samozřejmostí a máme zprávy od paní, že celou noc spal v křesle v obýváku / opět se projevuje jeho vyrovnaná povaha, svůj pelíšek ani nepotřeboval /, večer spapal celou misku granulek a o venčení si sám "řekl". Celá rodina se do pejska okamžitě zamilovala.
Přejeme Jackynkovi mnoho štěstí a zdraví a spokojený život v novém domově. S paní Antošovou budeme v kontaktu, takže budeme mít my i jeho zachránkyně Anka stále zprávy, co je nového.
Ance děkujeme za hezky strávený čas v Košicích, držíme palce v její práci s pejsky / ať už na cvičáku nebo těmi potřebnými / a všem pejskům v Košickém útulku přejeme co nejdříve hodné páníčky a nové domovy a lidem, kteří se s takovým nasazením o ně starají, mnoho sil.
Děkujeme paní Antošové, že vytvořila pro Jacka nový domov.
VYCHÁZKA Z KAMARÁDY DO OKOLÍ RADOSTIC 24.2.FOTO ZDE
V sobotu 24.2. jsme se setkali s našimi labradořími i nelabradořími kamarády na vycházce v Radosticích u Brna. Přijeli jsme na místo srazu přesně na čas, vystoupili z auta ..... a Aleš hodil klíčky od auta na přední sedadlo, zabouchl dveře a spěchal ke kufru, aby pomohl vystoupit psům....auto se samo zamklo a naše holky zůstaly uvnitř. Náhradní klíčky doma v zamčeném bytě. Nakonec díky pomoci našich kamarádů a hlavně Romana od Maxíka se podařilo auto otevřít, holky vysvobodit a mohli jsme se vydat se na výlet.
Šli jsme vyzkoušenou trasou, pejsci spokojeně běhali, páníčkové vykládali, Daisy si užila auto, cyklistu i koně, prostě spokojenost na všech stranách :-) Z nových kamarádů jsme přivítali mezi námi Jerryho z Brna. Se všemi se těšíme na setkání na další vycházce nebo sraze.
Ava
Jistě jste zvědaví, co nového s naší Avou :-) Avuška dělá samozřejmě pokroky, na společných vycházkách s pejsky nevrčí na psy a je hodná i na lidi. Vycházka v Radosticích byla takovou zkouškou na květnový sraz, Ava zkouškou prošla, ke psům se po prvotním seznámení chovala hezky a i od lidí se nechala pohladit. Tento týden poprve plavala v lomu, byla puštěná se stopovačkou na volno a na zavolání přiběhla. Pouštění pomaličku zkoušíme, ale máme pořád strach, aby někde u lesa nechytila stopu a neutekla. Na stopovačce zkoušíme pořád přivolání a už pomalu chápe povel sedni. Stále má ale problém s těsnou blízkostí člověka,když je venku na vodítku, občas na ulici se snaží vyjet po kolemjdoucích, proto cvičíme nošení náhubku. Venku spíš než na musherském úvaze chodíme na stopovačce. Ava miluje hrabání a vyhledávání myší. Daisy jí vždy pomáhá, ale myška jim vždycky uteče :-) Doma je velký mazel, zvlášť v posteli :-) Krmivo jsme prostřídali s Daisou, která po Kronchu dost přibrala, naproti tomu u Avušky to nebude na závadu, když nějaké to kilo přibyde. Horká novinka - Ava nám začala 17.3. hárat :-) Měli jsme strach z nošení kalhotek, ale první noc v nich přečkala bez problémů. Jen na pár týdnů zase nebudeme zkoušet pouštění na volno.
Daisy
Naši kamarádi vědí, že Daisy je šikovná fenečka, máme složené zkoušky ZOP a nyní pilujeme aport, abychom mohli složit ještě zkoušky ZZO. Vědí také, že Daisy má problém s honěním všeho, co se hýbe - běžců, cyklistů, aut... Tento zlozvyk se poslední dny vystupňoval, Daisy nám utíkala z poloviny výběhu na čtyřproudou silnic za auty. Cyklisty a bežce jsme se snažili docela úspěšně a trpělivě zvládat pomocí stopovačky, ale kdo s námi byl někdy na vycházce, ví, jaké to bylo pro nás vypětí a nervy. Začali jsme uvažovat o individuální hodině v rámci naší psí školy, s použitím elektrického obojku. Vím, že mnozí, kdo čtou tyto řádky, nás budou možná odsuzovat, sama jsem také dříve použití elelktrického obojku nechápala a radikálně odsuzovala, ale nakonec jsme se v rámci ochrany života Daisy rozhodli této metody využít. Domluvili jsme se se cvičitelkou psí školy na individuální hodině a vyrazili do brněnského parku Lužánky. Daisy jako by věděla, cyklistů si ani nevšimla, nakonec jsme prosili kluky sedící na stromě, aby slezli ke svým kolům a jeli se trochu projet. Daisy nic. Potom nám "přálo štěstí" a u hospodářských budov v parku se rozjelo auto. Daisy jako smyslů zbavená vyrazila za ním. Po použití obojku se zarazila, zastavila a nechala se přivolat. Od té chvíle už za autem ani cyklistou nikdy nevyrazila, cestu zpět ke cvičáku Na rybníčku jsme kolem všech silnic absolvovali bez vodítka. Doma jsme vyrobili atrapu obojku / na normální obojek jsem přilepila náplastí krabičku od zápalek s kamínkem uvnitř / a na většinu vycházek jí ho ještě dáváme. Teď musím říct, že rozhodnutí nelituju, konečně chodíme na vycházky kam chceme a užíváme si je v naprostém klidu. Opravdu to funguje. Daisy má problém i s koníky, jsme domluvené se cvičitelkou ještě na výletě ke koňskému ranči, abychom vyzkoušeli, jak Daisy bude reagovat na koně.
Anne
Anne od loňského podzimu drží redukční dietu, vážila 41,5 kg a to v kombinaci s dysplazií nebyla žádoucí váha. Pod dohledem našeho veterináře jsme krmili veterinární redukční dietou od Eukanuby. Hubnutí šlo zpočátku rychle, pak váha stagnovala, ale nyní jsme se dostali na krásnou konečnou váhu 35,5 kg, veterinář je spokojen a určitě i Anne, která tak ulehčila nemocným kloubům. Než dopotřebujeme pytel diety, zvýšíme dávku na udržovací a potom se budeme rozhodovat o nějakém krmivu light, které vet doporučil dávat na nižší hranici doporučené krmné dávky. Anne se připravuje na složení zkoušek ZOP, ale jde nám to pomalu, protože stejně jako Daisy kdysi, má problém s povelem "lehni" / chyba paničky ve výcviku /. U Anne je to o to těžší, že Anne je princezna, nerada se podřizuje, takže metoda cukru zklamala. Držení pamlsku při zemi, když leží, nikam nevedlo, jinak si hned sedala, takže jsme museli přistoupit k donucovací metodě a Anne, když nereaguje na povel, na zem povalit. Takže někdy ten leh nevypadá moc ani jako leh, ale poostupně se lepšíme a neustáváme v tréninku :-) Anne má problém s odpadky, je pravý labrador, někdy je to její bufetářství k uzoufání. Ale pracujeme na tom :-)
AVA POPRVÉ NA CVIČÁKU - 28.4.2007
Dnes byla Avča poprve na cvičáku bez holek, abychom si vyzkoušeli skutečný výcvik ve skupině pejsků začátečníků, ale ne už štěňátek. Počasí bylo horké a Ava bez smečky nejistá. S pejsky neběhala, ale snažila se. Povel sedni už máme předtrénovaný a to nám moc a moc pomohlo. Chůze těsně u nohy se daří jen občas, sedání, leh a stoupnutí s pomocí taky, přivolání super i na třikrát s předsednutím. Ava se hodně bojí, ve stresu si nevzala ani jeden piškotek. Gabka říká, že při každém povelu čeká, že něco udělala špatně a přikrčí se :-( Snad se nám podaří zapracovat a udělat z Avy "normálního" sebevědomého psa.
ANNE ÚSPĚŠNĚ SLOŽILA ZKOUŠKU ZOP - 29.4.2007
FOTO ZDE
Protože Daisa ZOPky má, snažili jsme se Anne připravit tak,aby mohla zkoušky složit taky. Opět starý známý problém s leháním se podařilo zvládnout, nepřesnosti v přisedání u nohy a chůzi u nohy bez vodítka jsme pilovali do poslední chvíle. V neděli 29.4. v 6,30 jsme byli nachystaní spolu s kamarády ze cvičáku na cvičišti na Rybníčku. Kromě starého známeho Maxe s námi byla taky černá labradorka Renda z Líšně, labrador Kim ze cvičáku , velký knírač Kras, ohařka Greis a mnoho dalších pejsků.
Čekání, až šikovnější pejsci udělají stopy, jsme si krátili povídáním a trénováním. Konečně jsme se dostali na řadu, my "ZOPkaři". Anne šla na řadu hned ve druhé dvojici s kamarádem Kimem ze cvičáku. Prvně na odložení, pak na ovladatelnost. Při povelu "volno" neodběhla předpisově 10 kroků, ale courala se okolo, stejně tak se courala při chůzi u nohy, nějaké nepřesnosti v obratech, ale to se dalo čekat. Pak jsme čekali, až všichni odcvičili a potom následovaly skupinové zkoušky, ve skupinkách po 5. Anne strhl pan rozhodčí body za přetočení při polohách, jinak získala plný počet bodů. Celkem tedy 86, což u Anne považujeme za velký úspěch a je to výzva k dalšímu pilování, aby si osvědčení skutečně zasloužila.
Anne je žravec a tak dostala super konzervu masa a taky chrochtací prasátko, které však nejvíc učarovalo Daise :-)
Děkujeme za přípravu Mirce z Psí školy K9 a panu rozhodčímu Novákovi za super náladu a dobré rady.
S MAXÍKOVÝMI V LEDNICKO-VALTICKÉM AREÁLU - 30.4.2007
Páneček dnes sice musel do práce, ale panička vyrazila s kamarády Maxíkovými / = Lída, Roman, Maxík a Puntík / na výlet do Lednice. Sraz byl v 9,30 na odbočce k Janovu hradu. Dorazili jsme skoro přesně a nechali se vést Romanem, který celý výlet vymyslel. Nejdřívě jsme šli po cestě a pak po hrázi směrem k Janovu hradu, který jsme po pravé straně minuli a došli k mostu přes řeku. Tam jsme nechali pejsky odpočnout, vyhrabat pár děr a ti statečnější si zaplavali v řece - Puntíkovi a Avě se plavat nechtělo :-)
Potom jsme se vydali po značce doprava směrem k zámeckému parku. Po cestě jsme trénovali přivolání, když kolem jezdili cyklisti, nebo šlo koňské spřežení s kočárem, které ale Roman uviděl včas a tak jsme si psy také včas odvolali. Obešli jsme most a nástupiště lodí a šli směrem k Minaretu. Roman na mapě viděl most přes vodu, ale moc jsme mu nevěřili, protože jsme už jednou v areálu byli a žádný most jsme nenašli.
Přišli jsme až k přístavišti loděk a ptali se lodovidů na most. Ukázali na zbytky mostu, betonové kusy a kovovou hrázku - to bylo vše, co z mostu zbylo. Hezky nás vylekali, když říkali, ať dáme pozor, aby některému psovi mezi kameny kolem zbytku mostu nezapadla noha... Anne taky jednu chvíli kvikla, tak jsme moc váhali. Ale voda byla nízká, tak jsme to zkusili. Puntík v náručí, Avča na vodítku a zdárně , jen s jednou namočenou Romanovou botou, jsme se dostali na druhou stranu.
Pak už jsme se loukami a po cestě vraceli zpět k autům. V krásné přírodě jsme strávili 4 hodiny a moc děkujeme Maxíkovým za krásný výlet.
POŘÁDALI JSME VI. lABRADOR SRAZ V MEZIŘÍČKU 11. - 13.5. 2007
FOTO ZDE
Tak tady zase máme jaro a s ním další sraz labradorů v hezkém prostředí Meziříčka u Velkého Meziříčí. Tentokrát byl tak velký zájem ze strany majitelů labradorů, že jsme museli poslední zájemce bohužel odmítat a i tak se na sraze sešlo i s našimi fenkami 44 psů. Obdiv patří kamarádům, kteří přijeli na sraz s malými miminky – Erikovi a Katce s pejskem Bolem a synem Jiříkem, Míše a Kájovi s fenečkou Moby a synem Vítkem :-)
Do Meziříčka jsme přijeli v pátek kolem poledne a už nás tam vítali první účastníci srazu Verča a Martin s pejsky. Večer kolem 8 hodiny jsme se sešli skoro všichni a Aleš mohl pronést obvyklou uvítací řeč a rozdat všem program srazu. Potom jsame si už povídali a bavili se u ohně, grilovali maso, opékali špekáčky a zpívali a popíjeli za skvělého kytarového doprovodu Karla alias Kačera :-)
V sobotu ráno po snídani jsme se rozdělili do dvou skupin a vrhli se na soutěžení. Proběhl tradiční závod O nejrychlejšího psa Meziříčka, novinkou byla soutěž O nejobratnějšího psa, kdy pejsek s pánečkem probíhal “opičí dráhu” sestavenou ze stolů, které bylo třeba podlézt, pak přeskočit 2 překážky a vypít kelímek vody a rychle se vráti zpět na start. Lépe byli oceněni pejsci, kteří dráhu proběhli bez vodítka. Další soutěží byla soutěž “O nejlepšího aportéra”, ve které bylo úkolem co nejrychleji hodit aportovací činku do označeného prostoru a pejsek ji musel pánovi přinést celkem 3x za sebou.
Po soutěžích proběhl oběd, po obědě trochu sprchlo a pak jsme se zase po skupinách vydali na výlet. Jedna skupinka byla nucena zvolit alternativní trasu, protože začalo pršet a nás zrovna čekala cesta otevřeným terénem. Po návratu do tábora jsme se my organizátoři vrhli na zpracování výsledků soutěží a vyhodnocení soutěže “Nejsympatičtější pes Meziříčka”.
Potom následovalo vyhlášení výsledků :
Nejsympatičtější pes Meziříčka :
Labradorka Niki od Janči a Roberta z Brna
Nejobratnější pes Meziříčka :
1.místo : kříženkyně NO Tara, paničky Radky z Prahy
2.místo : labradorka Elly od paničky Lenky z Chotětova
3.místo : labrador Danny, páníčkové Jirka a Lenka z Brna
Nejlepší aportér Meziříčka :
1.místo : labradorka Bára, páneček Martin z Lutěnic
2.místo : labradorka Avalanche, panička Verča z Prahy
3.místo : labrador Charlie, páničkové František a Bohunka z Jeníkovce
3.místo : kříž. Adélka, panička Markéta, Olomouc
Nejrychlejší pes Meziříčka :
1.místo : labradorka Bára, páníčkové Blanka a Michal z Brna
2.místo : labradorka Magie, páníčkové Alena, Milan a syn Štěpán ze Slezského Kočova
3.místo : labrador Barnie, panička Daria z Kanic
Po večeři jsme se zase všichni sešli u ohniště, večer už nebyl tak bouřlivý, jako páteční / že by únava ??? /, ale zábava byla fajn.
V neděli ráno náš organizační tým vstával nezvykle brzo, oba jsme nesli na dvě místa pokyny k hledání pokladu a při té příležitosti pořádně provětrali psy, kteří se jinak soutěží neúčastnili, jen nejšikovnější Daisy u některých soutěší asistovala a pomáhala jako předváděcí pes :-). Po snídani jsme se nejdříve všichni společně vyfotili, pak jsme rozdali skupinám testy, kdy za dobře zodpovězené otázky získaly týmy dílky rozstříhané mapy. Na mapě bylo vyznačené místo, kde skupiny našly pokyny, kde je ukryt poklad. Každá skupina se vydala hledat v okruhu asi 2 km od tábora, každá zpráva byla ukryta na jiném místě. Nakonec zdárně dosáhli všichni pokladu a odnesli si dobroty pro své pejsky.
Upomínkovým předmětem na tento sraz byla vlatnoručně malovaná dřevěná placka, trempy dříve zvaná “zvadlo”. Malovalo se temperami, fixami, pastelkami a náměty byly vesměs pejsci a příroda s nápisem Sraz labradorů Meziříčko.
Po výborném obědě – řízek s bramborovou kaší a osmaženou cibulkou – se účastníci srazu začali rozjíždět domů a my jako poslední taky.... Tak snad zase příště ??? :-)
Poděkování :
Lídě a Romanovi Kejíkovým za pomoc při vymýšlení soutěžních disciplín, přípravu výborných utopenců pro účastníky srazu a pomoc při úklidu a organizaci
Verči Pecharové a Martinovi Bruothovi za pomoc při vyzvedávání a nošení peřin a ložního prádla
Ájince a Jardovi za pomoc při vymýšlení disciplín a prodej předmětů na podporu Střediska pro výcvik vodících psů v Jinonicích
Janě a Zdeňkovi za hodnotné ceny z oblasti výpočetní techniky
Jarce a Gábince za napečení výborných buchet a odměnek pro pejsky, Jarce za dojemný projev ke všem účastníkům srazu
Kájovi alias Kačerovi a kytarový a pěvecký výkon oba večery u ohně
Holkám za pomoc při sbírání hromádek po pejscích
MVDr. Doležalovi z Velkého Meziříčí za přislíbenou veterinární pomoc na srazu, které jsme naštěstí nemuseli využít.
Všem účastníkům srazu za to, že přijeli a s chutí a radostí se účastnili všech připravených disciplín
PROGRAM SRAZU
pátek 11. 5.
- příjezd dle vašich možností
- v 20 hod. zahájení srazu
- volná zábava
sobota 12. 5.
- snídaně
- dopoledne soutěže
- oběd
- odpoledne vycházka po krásném okolí
- vyhodnocení soutěží
- večeře
- volná zábava
neděle 13. 5.
- snídaně
- hledání ztraceného pokladu
- překvapení
- oběd
- odjezd dle vašich možností
SEZNAM ÚČASTNÍKŮ
labradorka Anne, Daisy a kříženec Ava, páníčkové Hanka a Aleš, Brno
labradorka Molly a Glorie, páníčkové Jarda a Ája + Jana a Zdeněk, Praha
labradorka Elly, panička Lenka, Chotětov
labrador Max a křízenec Puňta, páníčkové Lída a Roman, Ivaň
labradorka Avalanchee a Sára, panička Veronika, Radonice
zlatý retrív Beruška, páneček Michal
labradorka Bára, páníčkové Blanka a Michal, Brno
labrador Danny, páníčkové Lenka a Jirka, Brno
kříženec labradora Adélka, panička Markéta, Olomouc
zlatrý retrívr Sára, labradorky Maggie a Rommy, páníčkové Alena, Milan a syn Štěpán, Slezský Kočov
labrador Johan, páníčkové Martina a Radek, Kladno
labrador Bolo, páníčkové Katka a Erik a syn Jirka, Brno
labradorka Jessy, panička Zuzka, Praha
labradorka Bela, páníčkové Petra a Petr, Doloplazy
labradorky Sára a Niki, páníčkové Jana a Robert, Brno
labradorka Bára, páneček Martin, Luštěnice
labradorka Sára, páníčkové Zuzka a Radek, Brno
labrador Aron a bígl Bessy, paničky Jarka a kamarádka Gabča, Trutnov
labrador Charlie, páníčkové Bohunka a František, Jeníkovec
labradorka Róza, labrador Sam a kříženec Ferda, páníčkové Jana a Kája, Praha
labradorka Moby, páníčkové Míša, Karel a Vítek, Tábor
labradorka Kari, páníčkové Monika a Ludvík, Brno
labradorka Ketty, maďarská ohařka Elba, páníčkové Monika a Michal, Praha
labrador Kuzmík, páníčkové Dana a Zdeněk, Litomyšl
labrador Handy, páneček Martin, Praha
labrador Barnie, panička Daria, Kanice
kříž. NO Tara, panička Radka, Praha
Nejdříve jsme čekali s obavami na hárání v období konání našeho VI. srazu labradorů,ale v pořádku jsme to přestáli a Daisy začala hárat až 22.5., to je asi po 10 měsících ! Daisy první týden nevoní pejskům, je docela poslušná, takže jsme první týden zvládli docela v pohodě. Přesně za týden koukáme a hárá nám taky Anne !!! / začátek hárání 29.5. /.
Každý nám říkal, ať jsme rádi, že to alespoň budeme mít za sebou, ale protože Avču nemůžeme pouštět z vodítka, museli jsme chodit se všemi třemi fenkami na vodítku a to nebyl žádný med. Tím spíš, že bydlíme na sídlišti, bylo obtížné vyhýbat se pejskům a tak jsme nejraději jezdili na vycházky do lesa a vždy si vroucně přáli, abychom nepotkali žádného pejska a holčičky byly většinou puštěné z vodítka.
Taky jsme nemohli chodit na oblíbený cvičáka, ale nějak jsme to vydrželi a po třetím týdnu hárání u každé fenky už jsme je mohli venku pouštět z vodítka. Taková úleva !
Během hárání jsme museli přikoupit k našim dvoum kalhotkám ještě dvoje, abychom je mohli střídat. Tak teď už máme hárání za sebou a těšíme se na tábor :-)
VYCHÁZKA VE VEVERSKÉ BITÝŠCE - SOBOTA 16.6.2007
FOTO ZDE
S kamarády Blankou a Michalem a fenkou Bárou jsme se potkali v sobotu na konečné parníku ve Veverské Bitýšce. Vycházka byla v režii Míši a pejskům se moc líbila. Naše 2 holky ještě trochu háraly, takže Michal vybral vycházku kolem přehrady směrem k Brnu, kde jsme moc pejsků a lidí nepotkali, což bylo fajn. Holky se ochladily v přehradě, Bára si pořádně zaaportovala míček, došli jsme až na další zastávku parníku a poseděli a povykládali na zahrádce hospůdky u kempu. Na přehradě se nám moc líbilo :-)
VÝCVIKOVÝ TÁBOR SÁZAVA 2007 28.7. - 5.8.2007FOTO ZDE
Během tábora jsme každý den napsali on-line zpravodajství, které jste mohli sledovat. Níže je uveden opis tohoto zpravodajství
1. den - 28.7.2007
Tak už jsme tady... cesta proběhla bez sebemenší komplikace a v 14:30 jsme uviděli rekreační
středisko Sázava, kde budeme trávit celý týden na výcvikovém táboře pořádaném psí školou K9 z Brna.
Po ubytování jsem ještě s kamarádem Martinem zajel do nedalekého Ždáru nad Sázavou nakoupit nezbytné
potraviny na večer a následující dny, zatímco Hanka s Martinou šly na vycházku s pejsky.
V 17:30 bylo uvítací posezení, kde jsme se dozvěděli nástin celého týdne, co nás všechno tady čeká...
a bude toho opravdu hodně :-). Poté následovala večeře - kterou Aleš musel notně zapít pivem,
protože tak omáčka sakramentsky pálila.
Po večeři (rýže s kuřecím masem a nějakou sakramentsky pálivou omáčkou) jsme se vydali (asi jako skoro všichni) k nedalekému rybníku koupat pejsky.
Aleš se i koupal a Hanka házela balonky, v trošku hektické chvilce Roman hodil jeden z balonků
tak daleko a tak šikovně, že ani jeden pes si nevšiml, kde je a už jsme jej nenašli :-( a to Aleš prošmejdil
celý rybník.
Aby toho nebylo málo tak se najednou zatáhla obloha a začal vydatný, opravdu vydatný déšť a ten kilometr
k chatce se zdál nekonečný... Mokří jsme byli až na kost... Nyní v 20:30 jsme s Hankou usušili psy a holky
dostávají najíst, zatímco já píšu tyto první řádky našeho deníku.
Za chvilku se chystáme za ostatními do restaurace na první seznamovací večerní posezení :-). Jaké to bude a
co se tam všechno odehraje a co se dozvíme, vám napíšeme zase zítra........
2. den - 29.7. 2007
První noc a seznamování je za námi a všechno probělo v pořádku. Probrali jsme nejedno téma
o pejscích:-)
Nyní je Hanka na první výcvikové hodině s Avou a Aleš zatím odpočívá a má čas na lenošení.
Hanka se už vrátila a Ava byla hodně šikovná, jsou na ni vidět opravdu pokroky. Sice malé, ale nás každá
změna k lepšímu potěší. Takže první cvičící hodinu máme za sebou a odcházíme s kamarády ve složení Aleš,
Hanka, labradorka Anne, Daisy a Ava dále Martin a Martina s labradorem Gerbim a Lída s Romanem a labradorem
Maxem a křížencem Puňtou do nedaleké hospůdky lesem na oběd. Gerbi a Max jsou poněkud dominatnější a tak
se vycházka nevyhne menším jejich střetům, kdy si dokazují, který z nich je ten lepší. Oba dva
mají náhubky, takže se nic vážného nemůže stát a cca po 45 min chůze jsme v hospůdce.
Své žaludky jsme hýčkali dobrým jídlem a Martina a Roman si dali ještě i pohár na závěr a abychom uvolnili
místo na zahrádce další skupince z tábora tak chvatně odcházíme zase zpátky do tábora. A nyní začal nejzajímavější program celého dne. :-)
Vytáhli jsme si deky před chatku a celé 4 hodiny jsme pěkně prolenošili až do večeře. Psi po chvilce řádění začali
pomalinku ulehat, až usnuli jako dřeva. Nepřetržitý pohyb venku a mezi ostatními psi přece tááák strašně unavuje.
Po večeři (vepřový řízek s bramborem) Hanka vzala odpočatou Anne a šli na svoji hodinu výcviku. Údajně
to nebylo nic moc, protože Anne už asi i zapoměla co to cvičák je :-) (kvůli hárání jsme přes měsíc nebyli)
Naštěstí pochopila, že opravdu musí poslouchat a dělat ty všechny věci co po ní panička chce, proběhlo již vše v pořádku.
Hned další výcviková hodina patřila Daisy, to začalo mírně pršet... Z mírného deště se vyklubal slejvák jako hrom,
takže i když je výcvik dobrovolný (nikdo neodešel) tak nejenom Hanka,ale i pejsci promokli až na kost.
Večer jsme už strávili při hraní karet a Hanka si četla ve vedlejší chatce. Okolo půlnoci byla již všude tma
a bylo slyšet oddychování psů a jejich pánečků... všichni odpočívají na další den....
3. den - 30.7. 2007
A máme tady již třetí den naší dovolné :-). Již tradičně po snídani Hanka jde na hodinu výcviku
poslušnosti s Avou. Poté si zase jen tak lenošíme a na oběd se vydáváme do 8 km vzdáleného
Ždáru nad Sázavou. Před tím ale musela být návštěva hypermarketu, kde jsme zakoupili dobroty na večer... Mňam...
Na náměstí jsme jen tak matně pátrali očima, až nám padla do oka radniční
restaurace. Několik malých salonků, těžké dřevěné židle, skleněné lustry... to všechno mocně dokreslovalo
atmosfméru zámečku. S jídlem už to bohužel tak slavné nebylo, ale víte jak. Hlad si nevybírá... Škoda že i ty
porce byly tak malé :-(
Následovala návštěva papírnictví a pošty, abychom mohli poslat pohled z dovolené našim kamarádům. A zase zpět do tábora, jelikož
o půl paté se pořádala soutěž o nerychlejšího psa Sázavy (2 běhy na měřeném useku.). Když jsme po příjezdu zjistili,
že daná soutěž je již od půl čtvrté a už probíhá... tak jsme ty medaile nechali ostatním a vydali se zase na vycházku (já, Hanka a Martina) do lesa.
Aleš našel jeden obrmega hřib a už se těšil večer na smaženici... a taky že byla. :-).
Po obědě opět již klasika... Hanka měla výcvik s Anne a Daisou. Malinko sprchlo a tak už jsme si mysleli,
že večerní oheň je zase ohrožený, naštěstí nebyl. Po dešti jsme rozdělali oheň, ale díky Martinově pyromanii nachystané dřevo na
celý večer bylo za hodinu pryč a museli jsme znova zase řezat :-(. Poté přišla Hanka a ostatní kamarádi a začalo se opékat, popíjet a povídat až do
časných ranních hodin....
4. den - 31.7. 2007
Dobré ránko všem, tak tady máme další den... kdy nás mohou potkat nezapomenutelné zážitky... Hanka zase po snídani vyrazila s Avou na výcvik a Aleš si může odpočívat a lenošit.
Celé dopoledne máme volné a kromě výcviku Avy nebudeme nic dělat. Proto volný čas jsme věnovali přípravě dřeva na polední grilování.
Hlavní pyroman Martin se ujal sekery a začal... Postupně a pomaloučku se začala rýsovat pyradmida až bylo dílo hotové.
Přímí svědkové následující události kroutí jenom hlavou - vidí totiž, jak připravená pyramida se samovznítila. Ano, cca po 8 hod.
kdy jsme uhasili v noci oheň předešlý, tak zřejmě nějaký uhlík zapálil naši novou pyramidu :-(. Ohni už nešlo zabránit
a tak jsme nechali dřevo hořet a po grilovaném masu na oběd jsme si znova plivnuli do dlaní a jali se kácet velkou břízu na oheň večerní.
V 15:30 začala soutěž o Největšího šikulku Sázavy, ale když jsme zjistili, že je přihlášená i slečna, co cvičí s pejsky
tanec, nikdo další se už neodvážil přihlásit a tak první místo měla jasné :-)
K večeři nám majitel rekreačního střediska Sázava připravil guláš a poté se opět Hanka vydala na cvičení nejprve s Daisy
a potom i s Anne. Aleš s Martinem a Martinou dokončovali přípravy velkého táborového ohně.
Na 20 hod byla naplánovaná přednáška brněnského veterináře MVDr. Hladíka na téma "vnější a vnitřní parazité".
Přednáška byla velice zajímavá, prokládaná střídmým humorem pana doktora a poutavými obrázky jednotlivých parazitů a působení
na psím a lidském těle.
Je tady hodina "H" o půl desáté zapalujeme velkou pyramidu a začíná hořet velký oheň. Aleš si vytáhl gril a udělal si svůj
malinkatý ohníček na grilu, pro přípravu uhlíků. Ogrilovali jsme poslední maso a potom Roman vytáhl kytaru.
Lehkým pobrnkáváním a hraním písniček zpříjemnil posezení u ohně nám všem, kdy nejvíce se do zpěvu i do hraní zapálila Hanka.
Oheň pomalu dohoříval a odebrali jsme se všichni spát a čerpat sílu na další den...
5. den - 1.8. 2007
Dovolená je již ve své druhé půlce a překvapivě opět byla snídaně a opět šla hned po ní Hanka s Avou
na cvičák. Počkali jsme až všichni ostatní kamarádi docvičí a dneska byla změna. Žádné další lenošení nebo příprava
dřeva či jiné činnosti.
Nabrali jsme batohy a vydali jsme se na vycházku k rozhledně u obce Rosíčka. Cesta
to byla zajímavá, většinu jsme totiž nešli po vyznačených turistických trasách, ale polem nepolem, lesem nelesem,
do kopce a zase dolů. Před závěrečným výšlapem na rozhlednu jsme se rozdělili na 2 skupiny, kdy jedna šla přes vesnici
a ta druhá mimo přes pole a les - cíl byl jasný, dobýt rozhlednu! Při postupu k vrcholu jsme komunikovali pomocí vysílaček,
abychom měli přehled kde je druhá skupina. Na vrcholu nás čekala rozhledna. Takže hurá nahoru. 130 schodů a výška rozhledny
24 metrů a fakt, že jsme byli na nejvyšším kopci v okolí nám umožnil překrásný rozhled na kopce a kopečky krásné krajiny Vysočiny.
A to ještě není všechno! Po sestupu z rozhledny jsme se vydali kousek po silnici a potom opět přes pole (jedno pole bylo makové
tak jsme si dali trošičku máku, další zase kukuřičné :-) ) a lesy k nedalekému Matějovskému rybníku.
Pejsci se lehce osvěžili a šli jsme se zpět k táboru. Odhadujeme, že celkově jsme našlapali cca 10 km.
Bohužel se výlet protáhl více než jsme očekávali a tak jsme nestili o půl paté vědomostní kvíz pro pánečky, který vyústil
ve vyhlášení nejchytřejšího pánečka Sázavy.
Ještě před večeří jsme sjeli do Ždáru nad Sázavou dokoupit potřebné potraviny na večerní posezení u ohně. Po večeři (přírodní vepřový řízek
a brambor) se Hanka odebrala cvičit se psy. Nejprve s Dasiy a potom i Anne. Mezitím Aleš s Martinou připravili v rychlosti
dřevo na oheň, (Martin padl za vlast a po náročné vycházce po večeři usnul) které jsme zapálili hned po příchodu Hanky ze cvičáku.
Poseděli jsme u ohně, popíjeli Sangriu a kolem půlnoci jsme se vrátili zase do chatek za našimi psími miláčky.
6. den - 2.8. 2007
Určitě Vás nepřekvapí, že ráno opět byla snídaně, ale změna nastala v tom, že všechny hodiny cvičení se všemi našimi pejsky
se odehrávali dopoledne, protože na odpoledne byla soutěž o nejlepšího aportéra Sázavy (aportovaly se špekáčky :-) ) a večer táborák.
K tomu se ještě dostaneme. Pěkně všechno popořádku.
Po snídani se šlo tedy cvičit v pořadí Ava, Daisy a Anne a jelikož dnes bylo enormě teplejší počasí než minulé dny,
šli jsme bez psů na nedaleké přírodní koupaliště vystavit svá těla a pochytat nějaký bronz. Aleš si dodával
odvahy a zkoušel skákat ze skokanského prkna do vody... nejprve to byly bomby, potom lehké skoky po hlavě až se
propracoval k něčemu, co by se dalo nazvat i skok šipky :-)))).
O půl třetí se začalo soutěžit v aportování špekáčku. Většina pejsků to brala jako možnost lehce přijít
k nějaké dobrotě a o přinášení se ani nesnažili, (stejně jako Anne, Daisy i Ava) ale našlo se opravdu několik
šikulků, kteří 3x aportovali špekáček a ani do něj nekousnuli. Blahopřejeme vítězům.
Poté jsme šli potom na dvouhodinovou vycházku k řece bez Aleše, jelikož byl unavený ze samého
skákání a tak zůstal na chatce.
Při večeři, tradičně o čtvrt na sedum, se odehrálo malé překvapení... Čekalo na nás kuřecí maso s
broskví a kari rýží, což v dosavadním jídelníčku (který měl charakter školního jídla) byla příjemná
změna.
Na osmou večerní je naplánovaný začátek velkého společné táboráku. Asi jsme přišli moc brzo, ale když jsme
viděli jenom pár lidí u začínajícího ohně, vrátili jsme se zpátky do srubu. Udělali jsme si vlastní
oheň s kamarády, povídali si a popíjeli...
Ještě než se šlo spát tak Aleš se zašel podívat zpět na táborový oheň a povykládat s ostatními účastníky
turnusu. A nezůstalo jenom u toho... odehrál se i malý ping-pongový zápas, který byl přerušen správcem,
pro pozdní hodinu a jednoduše nám zhasnul centrální osvětlení :-(.
Aleš dopil skleničku domácího červeného vína, omluvil se ostatní společnosti a šel zpátky na srub spát a odpočívat
na další den.
7. den - 3.8. 2007
Předposlední den opět začal snídaní a hned po ní v 10 hodin začaly závody v poslušnosti. Závodilo se
na tři skupiny a my jsme měli zastoupení v každé :-). Hodnotila se chůze u nohy, sedni-lehni-vstaň, odložení,
aport, přivolání, dlouhodobé odložení atd. Samozřejmě že skupinka, kde byla i Ava tj. začátečníci toho tolik
neměli. Vždy po ukončení soutěže dané skupinky bylo hned vyhlášení a tady jsou naše výsledky: :-)
labradorka Daisy - v nejtěžší skupině umístění z 16 pejsků se umístila tak v polovině startovacího pole
labradorka Anne - obsadila třetí místo z 12 pejsků ve středně obtížné skupině
kříženec Ava - obsadila třetí místo ze 7 pejsků ve skupině začátečníků, z čehož máme největší radost, protože
Ava udělala na táboře veliký pokrok co se týká socializace, upevnila si povely ke mně a sedni, naučila se povel lehni,
odložení v sedě a chůzi u nohy
VŠEM MOC GRATULUJEME A PEJSCI NÁM UDĚLALI VELKOU RADOST
Dále následovalo v 14:45 focení a vyhodnocení i pejska sympatie a "skokana Sázavy" - pes, který udělal největší
pokrok v poslušnosti, (a v loveckém výcviku a agility pokud byl pes na tento výcvik přihlášen). V poslušnosti
nám tento titul skokana uniknul jenom o vlásek s Avou.
Po vyhlášení jsme odjeli s Martinou a Martinem ještě na nákupy do Ždáru nad Sázavou, kde jsme snědli
i něco malého v restauraci. Když jsme přišli na večeři tak jsme na ni neměli vůbec chuť. Jenom Aleš
horko těžko do sebe nasoukal smažený kuřecí řízek s bramborem (potom mu bylo ale tak špatně, že celý večer
už nic nejedl :-))) ).
Jako skoro každý podvečer tak i dneska jsme začali chystat dřevo na večerní táborák. Při ohni jsme si
povídali, popíjeli... Hanka která neměla večeři i grilovala klobásy. Aleš jenom funěl a hekal a nic už
nejedl.
8. den - 4.8. 2007
A je tady konec... začal nám poslední den... Ještě před snídaní jsme měli všechno zabaleno a po
snídaní jsme už se ještě vydali na poslední cestu přes skalnatou soutěsku a to přímo na "konec světa". V nedaleké vesnici totiž
končila hranice Moravy a začínaly Čechy.
Po vycházce ještě odvézt Martinu a Martina s Gerbim na nádraží do Ždáru nad Sázavou... naložit naše psy
a hurá domů....
A tábor je za námi... jsme moc rádi, že jsme se jej mohli účastnit, děkujeme majitelce Psí školy K-9 z Brna Gábině Pavlíčkové za skvěle strávený týden. A co vy pojedete příště s námi?
PO STOPÁCH BLANICKÝCH RYTÍŘŮ
FOTO ZDE
V obotu jsme se rozhodli prozkoumat trasu nového výletu a vyrazili jsme do vesnice
Bořitov u Černé hory. Auto jsme nechali zaparkované kus za vesnicí a dál se vydali pěšky
po úpatí Velkého Chlumu hledat sousoší vytesané v pískovcové skále, jak jsme si mysleli,
blanických rytířů. Nakonec se nám to podařilo, našli jsme turistickou značku,která vede
po jedné straně kopce a ta nás zavedla až k sousoší. Z blanických rytířů se nakonec
vyklubali husitští bojovníci, které vytesal do skály jeden z obyvatelů Bořitova v roce 1921.
Potom jsme pokračovali po značce s úmyslem obejít Velký Chlum a vrátit se k autu. Jenže jsme na
vedlejším Malém Chlumu zahlédli dřevěnou rozhlednu a tak jsme se vydali cestou stoupající
kolem pískovcového lomu k ní. Krásnou, novou, dřevěnou rozhlednu nechaly vystavět okolní
obce a je z ní pěkný rozhled po okolí, na ochozu rozhledny jsou fotografie okolí s popisem míst,
na která dohlédnete - zámek v Černé hoře, boskovický zámek, Blansko, okolní vesnice, silnice na
Svitavy....
Chvíli jsme odpočívali na louce u rozhledny, holky hrabaly díry, proháněly se po louce za
balónkem. Pak jsme se vrátili zpět na úpatí obou chlumů a po opačné straně velkého kopce
se vraceli zpátky k autu. Holky se nám pěkně zmazaly v bahnité kaluži, ale jako zázrakem
jsme potkali cestou velké napršené jezírko s čistou vodou, kde se stihly okoupat. Domů
jsme jeli nadšení novým objeveným kouskem světa k našim vycházkám :-).
V září jsme se vydali s holčičkami jako každoročně na dovolenou na chatu do Beskyd. Počasí na začátku týdne bylo deštivé, tak jsme my páníčci využili nově zakoupených holínek. Holkám mokré počasí vůbec nevadilo a užívaly si vycházek do lesa, které jsme využili k houbaření. Holkám taky nevadilo, že jsme několik dní po sobě jedli houby a zase houby.
Když se vyčasilo, odpočívali jsme na terase chaty a četli knížky, holky se vyhřívaly na sluníčku. Absolvovali jsme skoropovinné výlety na místa, která navšívíme v Beskydech vždy - Cábské jezero, turistickou chatu Vsacký Cáb, kde se zrovna konala nějaká firemní akce a tak kolem řvaly motory závodních aut a všude bylo plno lidí a shonu, žádný horský klídek jako jiné roky. Také jsme byli u přehrady Bystřičky, v hospůdce U bušů, kde jsme i poobědvali, kvůli neochotné obsluze a nijakému výběru jídel návštěvu ale nedoporučujeme. Výlet to byl ale překrásný, sluníčko svítilo, kolem zelené travnaté a zalesněné kopce Beskyd, pasoucí se kravičky, nádhera.
S holčičkami jsme spali pod stanem, protože "ložnice" chaty je přístupná jen po skorožebříku. Každý večer jsme si užívali ohně, opékání a grilování, Aleš zase pilky a sekyrky a vyrobil dokonce i novou "kozu" na řezání dřeva.
Na chatě nás navštívila Alešova sestra s přítelem, zahoubařili, pogrilovali s námi masíčko a povykládali o psech.
Týden utekl jako voda, měli jsme se fajn a příští rok.... uvidíme :-)
DAISY SLOŽILA ZKOUŠKU ZZO
zkušební řád zkoušky ZZO
Dne 17.11.2007 naše labradorka Daisy složila zkoušky ZZO. Z celkového počtu 60 bodů získala 48.Zkoušky se konaly opět na cvičáku na Rybníčku v 10 hodin dopoledne, rozhodčím byl pan Pouč. Na zkouškách jsme se sešly s naší kamarádkou Sylvou a její labradorkou Rendou a s nimi jsme také cvičily ve dvojici. Největší strach jsme měli z přivolání - tedy z toho, že při povelu "volno" neodejde dostatečně daleko. Také jsme měli obavy ze speciálního cviku - odvolání od míče, protože Daisy měla kopačák jako jedinou hračku v útulku. Kupodivu za oba cviky získala Daisy plný počet bodů, ale nechtělo se jí lehat, takže na některých disciplínách jsem bohužel body ztratily. Ale s výsledkem zkoušky jsme spokojeny a budeme cvičit dál :-)
AVU MÁME PŘESNĚ ROK :-) 8.12.2007
Fenku křížence Avu jsme si dovezli přesně před rokem z útulku ve slovenském Komárně. Fenka byla zřejmě týraná a dlouho se toulala, o začátcích jejího pobytu u nás si můžete přečíst ZDE.
A jaké Ava udělala pokroky ? Vše jde hodně pomalu, ale už si alespoň na nejužší okruh rodiny docela zvykla, k cizím lidem je ale stále nevypočitatelná, v nestřežených chvílích je schopna vyrazit a zakousnout se kolemjdoucímu do lýtka. Toto chování pramení ze strachu z lidí a velké nedůvěry. Po sídlišti chodíme s náhubkem,aby jsme předešli zbytečným problémům, Avču nepouštíme, jednak kvůli jejímu nepředvídatelnému chování a jednak kvůli jejím silným loveckým sklonům.S Avou jsme se zůčastnili letního výcvikového pobytu Psí školy K9, kde Avča udělala velké pokroky v ovladatelnosti na vodítku a za své výkony získala i medaili. Několikrát jsme byli také na cvičáku, kde nám ovladatelnost na vodítku v rámci možností / ustavičný strach a stres / také šla, ale jak jsme se přiblížili k překážkám, všechna snaha marná. Ava se bojí všeho a všech, násilím jsme ji nechtěli nutit, abychom nenarušili její důvěru v nás a tak jsme to raději vzdali.
Doma je mazlík, dokonale zapadla do psí smečky, chodí se za námi mazlit, u žrádla je stále ostražitá, ale už neodbíhá od misky při každém našem pohybu nebo rušivém zvuku. Bývá radostná a je přítulná, často sama vyhledává naši blízkou přítomnost.
Snad se jednou dočkáme a bude moci venku chodit bez vodítka, to je velkým naším cílem do budoucích let.
BLÁTIVÁ VYCHÁZKA K MEDLÁNKÁM 8.12.2007
FOTO ZDE
V sobotu jsme se domluvili s kamarádkou Romčou na vycházce s našimi psy. Setkali jsme se na konečné trolejbusu v Komíně, Romča překvapila dvěma psy - sama vlastní výmarského ohaře Leečka a od kamarádky měla ještě štěně výmaráka Emira
Vyrazili jsme směrem na medlánské letiště, nejdříve jsme posilovali nohy zvedáním nohou obalených bahnem, pak jsme se dostali na travnaté letiště. Obešli jsme velký medlanský kopec a okruhem se vrátili do Komína. Vycházka byla super, koukněte na fotky.