CHOVATELSKÉ POTŘEBY HATY.CZ

KE STAŽENÍ

PUZZLE S ANNE

ČLÁNKY

Slavní psi: Od Snoop Dogga k hot dogům

10 nejoblíbenějších ras psů

Mezi milovníky zvířat patří i naše celebrity

Pes, kam se podíváte!

LITERATURA

Rady a zkušenosti čerpáme z internetových stránek (viz. doporučené odkazy), případně z ;knih: Labradorský retrívr (nakladatelství Rebo) a Co je smým psem (knižní klub, autor Bruce Fogle). V první knize najdete témata koupě, péče, krmení, výchova, chov, tedy takové ty základní věci, které by měl majitel labradora znát. Druhá kniha je souhrnem příznaků a postupů, jak zacházet s nemocným psem. Kniha je koncipována podle problémů a formou odpovědí ANO x NE se dostanete až k samotnému řešení zdravotního problému, kdy získáte přibližnou diagnózu a radu co dělat.

VÝŽIVA

Protože pokládáme výživu labradora za velmi důležitou, krmíme pouze kvalitním krmivem. Velmi spokojeni jsme s granulemi Purina Pro Plan Puppy lamb & rice případně chicken & rice. Odebíráme 15 kg balení v ceně cca 1500 Kč. S Purinou se účastníme soutěže, mimo jiné jsme získali skvělé biskvity Purina a kapky na šištění uší firmy Bayer.Velmi diskutovanou otázkou jsou různé doplňky krmiva či kombinovaná strava ( těstoviny, rýže, vločky, vařené maso, mrkev atd.). Zastánci kombinované stravy rozhodně nejsme, kvalitní granule jsou vyrobeny tak, že psovi poskytují vyvážený poměr živin a dalších látek. Krmíme tedy pouze granulemi, někteří veterináři doporučují občas stravu oživit netučným sýrem ( 30% Eidam ), bílým jogurtem tvarohem nebo pribináčkem. Náš názor je, že trocha pribináčku jednou za týden asi neuškodí.
Jako pamlsek a odměnu používáme biskvity Purina nebo Askino, jejichž výhodou je, že jsou bez cukru. Jako odměna je vhodný i dětský piškot – tady pozor, jen mírou, neboť obsahuje cukr. O problémech převádění štěněte ze stravy kombinované na kvalitní granule se více dočtete v deníku.

NEŽRAVOST

Často se při hovoru se známými a na různých „labfórech“ setkáváme s problémem, že labrador přestává kolem 7-9 měsíce žrát s takovou ochotou, jak tomu bylo dříve, dokonce někdy i úplně. Pravděpodobně to souvisí s růstem a vývojem psa, který v tomto věku již nepotřebuje tolik živin. Někdy převládají názory, že pes se prostě určitého druhu granulí jednoduše přejedl a chce to změnu. Nyní z vlastních zkušeností…. Nejdříve jsme si mysleli, že naši Annie prostě nežravost nemůže potkat, vždycky se přihnala k misce a vymetla ji během minutky. Pak začalo období, kdy žrala méně ochotně, až přestala téměř úplně. Nejdříve jsme vyloučili možnou nemoc, potom začali s přídavky do stávajícího krmiva – pribiňáček, kousek sýra. Moc se nekloníme ke krmení smíšenou stravou ( vařené maso ), takže jsme maso vůbec nepřidávali, ani v této situaci. Raději jsme přemýšleli, jaké jiné krmivo Annie nabídnout. Krmili jsme Purinou Proplan pro štěňata velkých plemen – příchuť jehněčí. Nejlépe je zvolit krmivo stejné kvalitativní a tím i cenové třídy. Protože se nám nechtělo opustit Purinu, značku, se kterou jsme dosud byli moc spokojeni, vyzkoušeli jsme stejnou značku, jen kuřecí příchuť. Annie žere, sice ne tak jako dřív, ale protože má podle našeho veterináře nadváhu, dáváme jí menší dávky a do žrádla ji nenutíme.
Obecně tedy radíme změnit značku nebo alespoň příchuť krmiva.

PÉČE

OČI –labradoři nemívají problémy s výtokem z očí, případné nečistoty otřeme tamponem namočeným v Ophtalu nebo fyziologickém roztoku, s vážnějšími problémy navštívíme veterináře.

DRÁPY – se zastřihují speciálními kleštičkami , při dostatku pohybu potřebují tuto péči jen 5. drápy. My tuto péči přenecháváme veterináři.

UŠI – čistění uší provádíme nakapáním několika kapek přípravku Vetriderm firmy Bayer, ušní boltce promneme, necháme psa třepáním hlavy nečistoty vytřepat a zbytky vytřeme smotkem vaty nebo kosmetickým tamponem. Péči o uši věnujeme zvláštní pozornost po koupání a plavání, v uších nesmí zůstat voda.

SRST – pravidelně kartáčujeme, vhodný je kartáč se zpětně zahnutými drátěnými zoubky opatřenými na konci kuličkami. Další kartáč, který používáme je gumový viz. obrázek níže. Při výběru vám jistě rádi poradí v prodejně potřeb pro psy. Ke zvýšení lesku srsti používáme přípravek Canislac. Jako ochranu před vnějšími parazity používáme přípravek Frontline. Odstranění již přisátých klíšťat provádíme kleštičkami na klíšťata – k dostání v potřebách pro psy.
Šampon – používání šamponu podle stáří psa – pro štěňata šampon s norkem a pro dospělé psy dle výběru u vašeho veterinárního lékaře nebo v potřebách pro psy.

ZUBY – Pokud se rozhodnete používat zubní pastu a kartáček k čištění zubů, je nutné v péči vytrvat a čistit zuby denně nebo alespoň obden. Použijeme zubní pastu pro psy a psí kartáček, s jejich výběrem se obraťte na svého veterináře. K dostání jsou i žvýkací kosti, které podporují čištění zubů
Samozřejmostí je vakcinace a odčervování dle pokynů vašeho veterináře.

ŠTĚNĚ DOMA

Štěněti před příchodem do nového domova připravíme pelíšek a místečko na spaní, které by mělo být umístěno v místě bez průvanu, na kterém se o něj nebudeme zakopávat. U nás mají pejsci jeden velký pelíšek v předsíni (ten šila panička, má snímatelný potah a náplň z kousků látek a je dost velký, aby se na něj jednou vlezl dospělý labrador i naše Denča), druhý menší je také v předsíni u vchodových dveří (ten jsme plánovali na první dny pobytu štěněte k naší posteli, aby mu nebylo smutno). Nakonec ho pejsci využívají, když chtějí mít klid – je tak trochu bokem o ostatního dění, nebo tam čekají, když nejsme doma. Další pelech je v obýváku – ten je využíván příležitostně a jinak pejsci spí, kde je napadne. Když je teplo, tak se chladí na linoleu v předsíni, nejlíp s hlavou u misky s vodou a jedním uchem v misce (Annie) :-)
Než si přineseme štěně domů, musíme také rozhodnout, kterou část bytu vyhradíme pro chvíle, když bude doma samo. Tento prostor musí být aspoň z části osvětlený denním světlem,pro štěně bezpečný – jednak aby se nemohlo zranit a taky aby nemělo moc příležitostí k ničení věcí. U nás je to kuchyň a předsíň v paneláku, na zemi je linoleum (odtržené lišty průběžně opravujeme a až bude pes velký, chystáme se na přestavbu – plovoucí podlahy, takže na nějaké drobné škody jsme připraveni). Všechny dráty (lednička, internet) jsou vedeny vrchem, aby na ně štěně nedosáhlo. Z okenních parapetů je třeba ve chvíli, kdy na ně štěně dosáhne, odstranit květináče – hrozí pád a sežrání rostlin (mohou být jedovaté). Na stole necháváme ubrus, ale žádné vázičky a okrasné košíky – opět je štěně může na sebe strhnout. Skříně jsou pečlivě zavřeny, opatřené „obrtlíky“, koš zavřený na WC. Kvůli Annie jsme ještě udělali úpravu židlí v kuchyni, protože se nám jednou stalo, že strčila čumáček do mezery mezi sedadlem a tyčkou pod ním a nemohla ven – nyní jsou tyto mezery zabezpečeny překližkou. Štěněti ponecháváme dostatek hraček a dostatek pitné vody.
Když jsme doma má pes přístup i do obývacího pokoje, kde stačily drobné úpravy pro jeho bezpečný pobyt a ochranu naši věcí :-)
Pro štěně připravíme také krmivo, hračky misky, vodítko, obojek………

VENČENÍ A VYKONÁVÁNÍ POTŘEB VENKU

Úvodem chci upozornit, že se jedná o naše vlastní zkušenosti, nikoli zažitá pravidla a rady, které najdete v literatuře. Doporučovaný nácvik vykonávání potřeby na noviny se nám neosvědčil a ani se nám nedařil. Hned po příchodu štěněte do nového domova jsme započali s neúnavným vynášením na trávu za domem. U Annie se nám to výtečně dařilo, hned když jsme ji poprvé vynesli ven, vyčůrala se. Tento návyk podporujeme odměnou (půlka piškotu nebo kousek tyčinky Schmackos) Jako kdyby to bylo samozřejmé, Annie hned od začátku venku i kakala. Samozřejmě to znamená vynést štěně v náručí ven (když je postavíte na zem třeba na chodbě u výtahu vždy po probuzení, ale také po hře. Vypozorovali jsme, že když štěně vyvenčíme a ono pak nejde spát - fáze hlavní denní aktivity - po hře sním opět musíme ven. Štěně pozorujeme i v ostatních chvílích, většinou se dá poznat, když hledá místo na vykonání potřeby nebo začne hrbit hřbet. Znamená to trpělivé venčení i v noci. Intervaly jsou jako ve dne, po 2 - 3 hodinách. Nyní ve 2,5 měsících naši Annie venčíme přes den po 2 - 3 hodinách, v noci vydrží 4 - 5 hodin. V noci po venčení si se štěnětem nehrajeme, ani je nekrmíme, aby bylo jasné, že když je tma, je třeba spát. V pracovní dny samozřejmě odcházíme do zaměstnání, tento delší interval se daří přečkat s 1 - 2 loužičkami, bez kakání - potom ale kaká i 2x, když s ní jdeme po návratu domů ven. Ven chodíme nyní na 1 delší vycházku denně (cca 1 hod. venku).

PUBERŤÁK DOMA

Z roztomilého štěňátka nám vyrostlo štěně samá noha,všechno pokousalo a zničilo … No, všechno zase ne, ale lišty od lina a kousek vstupních dveří. Všechny ostatní věci se nám podařilo pečlivou přípravou bytu uchránit. No a postupně zjišťujeme ( Annie je 10 měsíců ), že už panička může nastěhovat své oblíbené kytky na okno do kuchyně, že už nemusíme uklízet ubrus ze stolu a ani kytku, že kromě vykousaného obrázku v omítce naše štěně už nic neničí. Dokonce ani když někdo zapomene při odchodu do práce zavřít dveře do obýváku, obývák přežije a nic není zničeno….. kromě jediné věci a tou jsou BOTY a přezůvky všeho druhu. Tohle je zřejmě velmi silné lákadlo a pětkrát si bot ani nevšimne a po šesté rozkouše páníčkovi poměrně nové boty, zatím co on sladce spí v ložnici ( asi pomsta … ).
Samozřejmostí je dostatek pohybu puberťáka při pobytu venku a nějaké ty hračky při pobytu doma. Latexové odolné proti zubům anebo přírodní jako je kus tvrdého dřeva nebo třeba kokosový ořech ( chudáci sousedi v paneláku ). Po dobu našeho pobytu doma je z puberťáka příjemný pejsek, který vyhledává Vaši společnost a spí s vámi v posteli :-)

SKÁKÁNÍ PO LIDECH

„Vítání“ cizích lidí venku a návštěv přicházejících do bytu je častým zlozvykem labradorů. Opět, jako již poněkolikáté v této sekci našich stránek upozorňuji, že se jedná o rady nikoli vyčtené z odborných knih, ale vycházejících ze skutečného života s naší milovanou Annie.
Samozřejmě, že bylo období, kdy jsme raději chodili na vycházky do míst, kde jsme potkávali minimum lidí a celá vycházka byla hra, kdo dřív přicházejícího uvidí, jestli my, nebo Annie. Fintou, kterou používáme někdy i teď, když je Annie nevylítaná, je zaujmutí psa něčím jiným zajímavým – v zimě sněhovou koulí, jindy třeba klacíkem , to je spolehlivý chyták, lákadlo ke hře a to je lepší, než poskákat nějakého člověka.
Nutno říct, že nyní v 10-ti měsících , se stane opravdu výjimečně, že by Annie na někoho venku skočila. Takže majitelům skákajících labin nezbývá než poradit – vydržte, tenhle zlozvyk odezní a z vašeho pejska bude poslušný miláček. Je dobré ještě říct, že když se něco takového přece stane, pejska pokáráme důrazným nesmíš, nenecháme ho skákat ani na nás při příchodu z páce ( možno skákajícímu psovi nastavit koleno nebo přidržet u země a přivítat se s ním ). Psa, který chce skákat a je na vodítku jednoduše přitáhneme k zemi a pokáráme. Vypozorované pravidlo – pejsek nejradši skáče na pištějící a ruce zvedající slečny v bílých nebo bleděmodrých bundičkách… čert ví, jak to ti psi poznají, ale je to tak. V pohodě zvládnou běžce, který je poplácne po hlavě a lidi, kteří si ho ani nevšimnou, ale zaručeně vystartují ně někoho absolutně nevhodného...